Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Výrobci léčiv míří do Východní Evropy

06. 11. 2003
3
0
1331
Autor
Pivicko

Dostali jsme úkol z češtiny, napsat povídku na krátký článek v novinách. Vzal jsem tedy noviny a našel zprávičku: titulek- Výrobci léčiv míří do Východní Evropy -text - Rostoucí investice do výzkumu nutí firmy hledat možnosti na východě. Je to tedy ryze fiktivní příběh,... Profesorce se líbil, jsem tedy zvědavý na názor veřejnosti...

Už jsme na cestě třetí den. Je teprve začátek podzimu, ale už padá první sníh. A není to jen nějaký poprašek. Fouká silný vítr a občas sněží tak hustě, že nevidím ani metr před sebe.

Ještě před týdnem jsem seděl v mé skvěle zařízené kanceláři v Londýně. Vzpomínky na dovolenou v Thajsku jsem měl ještě v živé paměti a cítil jsem, že mě nic nevyvede z klidu. Mýlil jsem se.

Zavolal si mě šéf. Řekl:"Máme moc velké náklady na výzkum, musíme najít levnější pracovní sílu," podíval se mi zpříma do očí a pokračoval, "a víš kde?" Rozpačitě jsem zavrtěl hlavou. "Tady!" zabodl prst do mapy, "Rumunsko, Jižní Karpaty. Spousta vesnic s lidmi, kteří ani nevědí, co jsou to peníze. Navíc je blízko letiště. A TY nám je najdeš!"

Měl jsem po klidu. Byl jsem jmenován velitelem týmu, který měl prolézt celé Karpaty, dokud nenarazí na Rumuny, kteří by chtěli za mrzký peníz vyrábět prášky. A teď....

Prudce jsem zakašlal. Včera mě začala strašně bolet hlava a škrábalo mě v krku. "Chcete, já vám připravím trochu paralenu," nabídl se jeden z doktorů, kteří se mnou seděli na voze a přesunul se dozadu, aby zařídil vše potřebné. V mém týmu totiž bylo pár doktorů, zabývajících se výrobou léků. Vezli jsme s sebou také vše potřebné, abychom po nalezení vhodné vesnice mohli začít léky vyrábět a neztráceli tak drahocenný čas. Protože čas jsou peníze. Bohužel jsme si kvůli úsporám museli na cestu najmout tažné koně s vozy. Byly jsme karavana nejméně pěti vozů táhnoucí se k vesničkám do hor. Návrat do středověku. Tiše jsme postupovali šedým dnem, cesta se nám ztrácela ve sněhové vánici. Seděl jsme v prvním voze vepředu a klepal se zimou. Chtěl jsem, aby vše už skončilo, snil jsem o teplém pokoji s krbem, o horkém čaji s citronem, houpacím křesle a příjemně přihlouplé knize.

"Světlo," zabručel můj kočí a ukázal před sebe, kde začínaly vystupovat obrysy starých dřevěných chalup. Další pokus, povzdechl jsem si v duchu a zaklepal na dveře nejbližší z nich. Otevřela starší žena. "Dobrý den, nevíte, kde bydlí starosta?" zeptal jsem se zdvořile. "Já jsem starosta! Co chcete?"ozval se hřmotný hlas a vedle ženy se objevil statný urostlý muž. Jaké to štěstí, pomyslel jsem si. Předal jsem mu půl krávy a bochník chleba jako dar a přijal jeho pozvání. Jakmile jsme usedli dovnitř k poctivému dubovému stolu, začal jsem mu vysvětlovat situaci. Zkrátka, že si z jeho vesnice uděláme továrnu na léky. Povídal jsem o vysokých platech u nás ve společnosti, o tom, že jejich děti nebudou muset jezdit daleko za lékařem, protože lékařů tu budou mít ažaž a to vše jen za to, že si tu vybudujeme továrnu. Nastínil jsem mu obraz mírně vzdálený od reality. S továrnou totiž přibudou silnice, auta, smrad, hluk, starosti, a co se týká platů, zas tak závratné taky nebudou. Odmlčel jsem se a nastalo hrobové ticho. Pak starosta promluvil: "Dobrá tedy, zítra svolám ostatní a oznámím jim váš návrh, ale myslím, že nikdo nebude proti."

Konečně. Nečekal jsem, že to půjde tak hladce. Dostali jsme přidělenou chalupu a já už se těšil myšlenkou, jak nejpozději do dvou dnů odjedu zpátky domů, ke krbu, plné ledničce, teplu a všem věcem, které tam daleko ne mě čekají, můj domov. Při první příležitosti jsem vzal svůj satelitní telefon a zavolal svému nadřízenému do Londýna. "Šéfe, myslím, že jsem to našel. Je tu celá vesnice lidí, který nebudou proti, pravděpodobně," vychrlil jsem na něj, myšlenkami dávno v Anglii. "No to je skvělá zpráva! Ta to tě jmenuju prezidentem naší budoucí východní sekce. Gratuluju. Můžeš se tam rovnou zabydlet," domluvil a položil sluchátko. Nebyl jsem schopen slova. Nikam nepojedu.


FKL
29. 03. 2004
Dát tip
dlouhý... ale jinak to de... *

zuzuzu
20. 01. 2004
Dát tip
to je moc dlouhy, někdy jindy....

katugiro
30. 11. 2003
Dát tip
jasně, občas tam něco tak úplně nehraje, ale je to slušně napsané, dobrá fantazie a vůbec... mně se to líbí :) *

no je to dobře napsaný, řekla bych já. Sice mi to trošku evokuje Drákulu, kór tim kočím, nevim, proč nejeli autama, ale budiž. Přečetla jsem to a to svědčí o tom, že je to napsaný dobře :-)°°°°

Pivicko
09. 11. 2003
Dát tip
Díky, za kritiky, potěšily. Abych vysvětlil - Karpaty se hodily nejlíp (hledal jsem zapadlý kout ve Východní Evropě). Vozama jeli, protože neměli na auta,... Vím, je to trochu slabý místo v té mojí smyšlence. A drakula? Proč ne, třeba tam někde byl.....

... jen jedna připomínka, do Karpat? Tak nevím, nevím ale tam se neprosadí ani továrna na bídu s nouzí, natož ... jako školní povídka se ale musí líbit - paní profesorka může být spokojená.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru