RUTINA

RUTINA

Stává se to především ve čtvrtletí a v pololetí, resp. na konci školního roku. Profesoři si najednou houfně vzpomenou na to, že jejich notesy si žádají hodně známek (nebo alespoň nějaké) a začnou se ohánět termíny – máte-li štěstí na kantora, můžete si i vybrat, které datum se vám více hodí: „Budeme demokraticky hlasovat. Na výběr máte středu pátého, středu pátého nebo středu pátého. Správně, vybrali jste si středu pátého.“

V takovém období pak existují dny, v nichž byste vzali zavděk i dvěma čtvrtletními pracemi. Totiž takové, kdy píšete kompozice (a vůbec písemky toho nejvyššího levelu) třeba tři. Na počátku vašich gymnaziálních studií se vám podobný případ zdá být přímo zločinem proti lidskosti. Tento zločin však má jednu výhodu i pro vás (nepatříte-li tedy mezi ty, kteří se připravují soustavně): učíte se najednou den předem, zbytek týdne pak máte volno. V cíli je ostatně stejně jedno, kdy jste ty své známky, například jedničky, vyfasovali.

Ve vyšších ročnících už vám to ani nepřijde, a pokud ano, tak jen jako rutinní záležitost. Stejně rutinní jako čtvrteční oběd (ve školní kuchyni libereckého gymnázia v Jeronýmově ulici, pozn. aut.). Když v tento den jídelnu jen obejdete a doma se vás ptají, co jste měli dobrého, odpovíte správně bez zaváhání. Desítky, ba stovky lidí už si totiž povšimly té ubíjející pravidelnosti: čtvrtek, jídlo číslo jedna rovná se houskové knedlíky. Za sedm let si ostatně ani já nevybavuji týden, kdy by to bylo jinak. (Snad jen několikrát byly „houskáče“ kromě čtvrtka také v pátek.)

V uspěchaném životě moderního světa však právě tento nepodstatný detail tvoří jednu z mála jistot. Dnešní civilizace netuší, co se stane zítra. Ale bude-li zítra čtvrtek a vy se ho dožijete jako strávník naší jídelny, houskové knedlíky vás neminou. Stejně tak, jako každého studenta nemine další ze stoprocentních jistot – zkouškové období.