Tvář

Sametové slzy zamčené ve zdech oblaků.

Horské dráhy těl jsou jako poupě růže.

Klíče k něžnosti, do světů tichých zázraků.

Otisk vlahých rtů do svitu Tvojí kůže.

Plamenné záře spící smrti.

Obyčejnost lásky . . . výlet na měsíc.

Lano ze zlata, co tíží Tě i škrtí.

Závory snů, ze kterých chceš mít víc.

Hedvábí tenké světlem prolíná se.

Tak jako svíce

Tvé oči září.

Kolem je šum půlnočních přeludů.

V zrcadle jedna

z miliónů tváří . . .