Balada o duši

Něco o mně ...na úvod

Balada o duši Seděla v blátě opilá a skleslá, dlouhé vlasy stíní její tvář. Možná byla kdys patřičně hezká, proč je z ní dnes tichý samotář? Přicházím k ní a chci se ji dotknout, obejmout šíji a odhrnout vlas. Udělám krok, suchem nemohu polknout, však ve stejné dálce sedí postava zas. Blížím se znova a vztahuji dlaň, pohled její mi říká, že mě dobře zná. Mám úchvatný pocit a děkuji zaň. Dívám se jí do očí a náhle poznávám! To duše je má zpitá samotou! Náhle se kolem tísní lidský dav. Srdce ji puklo velkou prázdnotou. Kolem civí stovky vepřových hlav. Pak zůstávám sám na konci ulice, kde ráno vstává, je tu nový den. Upíjím rosu z modré sklenice. Otvírám oči, byl to jenom sen! text

---