Osvobození

Osvobození

Křičíma mé modlitby nikdo neslyší.

Klečím na kolenou,

nehty se mi zarývají pod kůži na hlavě,

ale bolest necítím.

Zpívám litanie s hlavou vztyčenou vzhůru ke korunám stromů.

Všude jen tma a plameny svíček hrající si s mým stínem.

Klopím hlavu k zemi a polykám kusy hlíny,

která mé tělo jednou nemilosrdně pohltí.

Za branou kruhu se skrývá nesmrtrlné zlo,

číhající na každé slabé stvoření.

Umírající život v mých rukou,

kapky krve dopadající na listy trávy a me se zdá,

že jsem nesmrtelná.

Zvedám ruce nad hlavu a čekám na její znamení.

Zima se mi vkrádá do konečku prstů, noh, rukou

a morků kostí, oči se obracejí v sloup,

teplá krev proudí žilami a všechny svaly se stahují v křeči.

Nemluvně čekající na poslední soud naposledy vydechlo.

Zavírám oči a konešně přichází osudová, tajemná a milosrdná smrt.

Tak milosrdná, jako život sám.