Město

Ráno co ráno každý den bodají domy do mračen z oblohy šedé tiše mží krev nebes padá do mříží Spoutalo město slunce jas šedivý opar zas a zas v mlze jen mdlý lze vidět svit jak může člověk takhle žít? Postavil sobě šedou klec v ní každý tvor a každá věc své musí osamění snést v samotě nelze stromům kvést Těžko už měšťák najde klid nelze pryč jít, nelze tu žít černý kouř stoupá z továren a v městě končí šedý den Není noc městská lepší dne šlehají blesky barevné shon nezastavil v šeru lid ani noc nepřináší klid V temnotě výkřik úzkosti jdem mimo stezku lidskosti zvířata za svou ohradou? Ta nevraždí a nekradou Společnost není lidí klan i vprostřed davu stojíš sám nehledej ruky pomocné nicotné v davu žití tvé Ráno co ráno stejný sen že v krajině jsem probuzen nelze už tomu krajem jít kdo naučil se v městě žít

---