Chrám.

Jsi tím nejhezčím chrámem krás
medové vlnky se tříští o boky tvé pleti
nejhezčí katedrály jsou trosky Kolosea
vítr o věže lehce šlehá
krystalky slz se vsakují do perleti
ochraňují volnost kolem nás
uklidni ve mě probuzené bouřky
med je tak sladký a rty zas horký
stejně jak láska potřebuje naději
někdy se hledá hůř a někdy snadněji.

I tvá přímá kolébavá chůze
v mých očích se neustále třpytí
jak zvon z věže v Notre Dam
a tys ten nejkrásnější chrám
neměl bych Tě ted dlaní podepříti
tak rozkveť záříjová růže
než sněhové vlčky jak racci tě zahalí
než mé dlanšě odhalí dva modré opály
třpytky pohledu probuzených jitřenek visí
kdo poslouchá co oči šeptají si?

Jsem nasycen krásou rosy odlitou
v mých dlaních kapka medu plá
jak motýl na vrcholku piramidy
polibky něžně tvé řasy třídí
mé básni jsi křídla rozepla
ať mé dlaně hladí nohu slzou politou
dotknout se chodidel jejich loubí
touha se snoubí a s polibky vroubí
a luna celou stříbří se Tě
do mé pevné lásky sítě.

---