Rovnice.

V hedvábném vánku modrých ok
poletuje klidně láska okřídlená
ukryta v šepotu mých slok
tiše mezi řádky potají sténá.

Mé rty prahnou po slzné lázni
spatřit samet křídel let
truhlici slov odemknu básní
poprosím oči o pár něžných vět.

V bílých chrámech zvoní a jiskří led
oči rozkvetly růží červenou
ústa naplnují poháry něhou smět.

Napíšeš báseń ta lék bolesti zná
na mé srdce samotou zrazené
láska a smrt rovnice únosná.

---