Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAutomatická krása pod plesnivou oblohou
Autor
dismorphia
*vítr, zima, větve* ..samý větve..
Pod oblohou
pod továrním komínem
znásilňujícím město tvé
Na čtverci
obydleném nedopalky
které stelou si pod sebe
lidé bez domova
lidé špinavých rukou
lidé bez vědomí
Na bublajícím asfaltu
nosy kypří zbylou půdu
Tam kde stará pošta
zelenkavě
usedákde z hanebné druhé strany
vandalové kopou do její
otlučené neošetřené části
A plivou
Tady bezútěšně větrno je
Pod taktovkou hučícího davu
přece ráda dívám se
přece ráda sedávám tu
v chladnější části obrázku
A vyhlížím
koně
slony
velbloudy
Vyhlížím tu
spásnouhnací sílu
jež k domovu mě donese
Chřípí nabírá kouřový
dech větru
Nabere a odporuje
Nechce tělu dovolit
inhalovat splašky
a dech lidí kolemjdoucích
z procházek
z práce
od piva
Lidí vynořivších se
z hromad těch udupaných
nedopalků
z houní městs
kého prachuLidí obrostlých
vousy
mechem
starostmi
láskami
vášněmi
hnilobou
Ještě za melodií probouzejících
se ptáků
s hrozivým skřehotáním
s opileckými popěvky
zamilovaných
nevrlých
a s nervy cuchajícím kašlem
usednou
Byť na míle daleko od nás
a našich teritorií
jakoby sedli přímo
do náruče naší