hudba

když smyčce pohladí jemnost strun

lehce jinou melodií pravd

vystřihne z lepenkového papíru hudbu.

tak jako nůžky v rukou dítěte.

chtěl jsem jít s vámi,

ale mám na nohou okovy umění.

co s tím? co dál?

trubka vtiskne mi do smyslů

podobenství krásy.

vítr v korunách lípy

ševelí jako milenci

na břehu jezera plného lásky.

a čelo? pomalé tahy

rukou hudebníka.

lomcuje bránou,

ale je pozdě.

zavřeno jest do příštího pondělí.

není třeba zpěvu.

srdce puká.

hudba beze slov.

tichý zimní den.

jen praskání mrznoucích

větví.

slza, jako perla padá do závěje

bílých not..

sleduj děti.

vystřihují z lepenky.