Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen o dešti
Autor
Feanor
Venku je šero a na zaprášené tabulky skla
kreslí voda své šedivé piktogramy – prší,
venku je zima, podzim chodí
plačíc nad umírající přírodou.
Z posledních sil padají listy,
tam venku v dešti, ze stromů.
Snášejí se pomalu a důstojně
na asfaltové chodníky
přikryté tmavou snětí podvečera.
Mně není zima, po pravici praská dřevo v krbu,
zalévá pokoj červenavým svitem.
Sedím v lenošce a nad svou sklenkou
alkoholu po páté,
vrhám prázdný pohled do ohniště.
Kapky bubnují na parapet. Je ticho.
Plyne čas.
Plamínky tančí v rytmu smůly
která prosakuje z ořechových polen.
Praská. Vše pomalu praská a taje.
Poupě se v žáru léta rozvírá,
dokud neshoří. Dokud nezčerná.
Z oblohy venku kapou sloupce vody,
také se začervenají než dopadnou
jiskřičkou světla z ohnivé lucerny.
Hodil jsem do ohně zmuchlanou stránku
popsanou klikyháky;
papír začadil, zčernal a proměnil se v nic.
Hromádka popela, co vítr odnese,
skrývala se v jedné jediné stránce
z poloviny popsané.
Déšť bez přestání šelestí.
dopadají na mokrý chodník – jen
jedno tiché plesknutí. Kapka se ztratí.
V záplavě dalších kapek.
Sejných studených kapek,
které se vsáknou zpět do země.
Ohniště vyhaslo, sen o dešti je u konce.