Hnus

Ať už je čas!

Tak moc bych se tě chtěl dotknout a nemohu...
A čím jsem blíž, tím jsem dál
A myšlenky jak nabroušený nůž krájí mé srdce
Pěst vražená do vnitřností nutí mne zvracet
Sliny tečou po bradě a bez přitažlivosti létají
Rád bych cítil výbuch u spánku a pak tmu
Místo toho se jen užírám a těším se na budoucnost
Na chvíli, kdy usnu a už se neprobudím
Prostě nemám na to být akční
Jsem nudný patron bez patron
Chtěl bych zachránit a přitom kopu
Kolem sebe
Hrob.
Žiju ve lžích, umírám v sobě
Jen odpadky hnijou na zasranym hrobě

---