Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKoláž
31. 01. 2004
3
0
3152
Autor
Gerzon
Koláž z prvních vět různých knih. Poznáte tu svou?
Poprvé vydáno 18.8.2003 v Klubu neškodných šílenců na nyx.cz.
"Aj, ty slunce, aj, slunéčko, cožpak ty žalost nemáš?"
Prudký vítr ohýbá v nárazech stromy v nemocniční zahradě. V dusném jarním podvečeru se vynořili na Patriarchových rybnících dva muži.
"Stoupáme?" "Ne, klesáme!"
"Tak já vám povím," pravil pan Kubát, "co se mně letos v létě stalo. Mé jméno je Artur Gordon Pym. Chtěl bych prožít romantickej příběh, jako ve filmu, snažil jsem se definovat své požadavky. Už častěji, a vždycky se zvláštním okouzlením, jsem četl dobrodružné romány, které se začínají tím, že zadrnčí telefon na psacím stole (nebo v elegantním mládeneckém pokoji) mladého novináře, takto zpravodaje Staru (nebo Heraldu) Dicka Hubbarda (nebo Jimmy O'Donnelyho), a zděšený dívčí hlas vydechne do telefonu: "Prosím vás, přijeďte ihned; právě se stala hrozná vražda v ulici Mickullandské. Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat už k prvnímu vydaní; neučinil jsem to jednak asi v návalu lenosti, na který se už nepamatuji; jednak z fatalismu; myslím totiž, že předmluvou se už nedá nic napravit."
"Poslyšte, pane Dastychu," řekl zamyšleně policejní úředník dr. Mejzlík starému kouzelníkovi, "já k vám jdu vlastně na poradu. Chci vypravovat něco rozmarného a začínám u hrobu."
Byl jednou jeden chudý chalupník, jmenoval se Klapzuba, a ten měl jedenáct synů. Otcův pokoj s okny dokořán, v průčelí otcova podobizna v důstojnické uniformě; dále zavěšené šavle, kordy, bambitky a pušky, čibuky, památky z koloniálních výprav, jako oštěpy a štíty, luky, šípy a jatagany, paroží, lebky antilop a jiné lovecké trofeje. Kdybyste hledali ostrůvek Tana Masa na mapě, našli byste jej právě na rovníku kousek na západ od Sumatry; ale kdybyste se zeptali na palubě lodi Kandong Bandoeng kapitána J. van Tocha, co to je tahle Tana Masa, před kterou právě zakotvil, nadával by chvíli a pak by vám řekl, že to je ta nejšpinavější díra v celých Sundských ostrovech.
"Stalo se mi tuhle, co už dlouho ne: že jsem podnikl výzkumnou výpravu do nejbližšího okolí svého stálého domicilu. 11. května 1849 večer odloživ pero, šel jsem ku Zlaté huse na Koňský trh povečeřet a pozdržev se tu do 10 hodin, pojala mě dřímota. Na cestu do Ruska jsem vyrazil z domova uprostřed zimy. Bylo to asi takhle: Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a vetšinou se to považovalo za chybný krok."
Tento inserát se objevil v listopadu 1924 na celé stránce časopisu PROGRAM, odborného týdeníku Mezinárodní federace varietních a cirkusových umělců.
„Pozemštané! Venujte pozornost tomuto hlášení. Ode všech zaměstnanců se vyžaduje, aby dbali na Mravní kodex zaměstnanců pošt, který vyšel v částce 742 Poštovního služebního řádu, a dále na Etické chování zaměstnance, stanovené částkou 744 Poštovního služebního řádu."
V zemi Taškářů panoval král, a můžeme říci, že panoval šťastně, protože, když to musilo být, všichni poddaní ho poslouchali ochotně a s láskou. To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé. Mnohý z vás zná z doslechu tuto napínavou a dobrodružnou historii. Existuje teorie, která tvrdí, že kdyby jednou někdo přišel na to, k čemu vesmír je a proč tu je, vesmír by okamžitě zmizel a jeho místo by zaujalo něco ještě mnohem bizardnějšího a nevysvětlitelnejšího; existuje jiná teorie, která tvrdí, že už se stalo.
Řízek_avíz
27. 07. 2004
Anonymům nepomáhám, ale i jinak, je to už přes rok, co jsem to psal, vlastně bych to musel dělat znovu. Zkus to nejdříve sám.
Teda, to je jiná šadáda. Myslím že pár dalších večerů mám co dělat. Zdaleka nemám tvé znalosti ... ale svoji věc jsem si už našel ... Mistra a Markétku. t*