Václavské náměstí

Momentka z Václaváku

Jdu po náměstí

proti mně

jak z křoví na dalekém kontinentu

se valí skupina černochů

jak z vykřičeného domu

se valí zástupy prodejných žen

jak ze stroje, jenž připravuje lidi o city

se valí neskutečná záplava

manažerů, obchodníků, agentů

těch slizkých duší, navlečených v saka.

Ve stánku mi prodavačka

s ruským přízvukem

nabízí hamburger za třicet korun

co neutratím, to mi stejně ukradnou

vlahou nocí se ubírám

s hot-dogem v ruce

snaže si nevšímat oslňujících neonů

vzhůru, k chloubě české státnosti

svatý Václave, bájný kníže český

nestidíš se za tu spoušť pod sebou?

A on jen seděl, hleděl

a kopí, srostlé s jeho rukou

se jemně zachvělo

-alespoň já to tak viděl-

možná to také bylo bezradné pokrčení rameny

„Nepatřím do vaší doby

budu tu stát, hledět

a kopí, srostlé s mou rukou

se bude chvět

až si zase lidé budou závidět

závidět všechno, snad i smrt

ano, i to se občas stává;

nad člověkem už dávno roste tráva

přesto nespí spánkem věčným

kvůli sporům nekonečným.“

Až překoná to všechny meze

hle, Václav sám z koně sleze

a uteče.

Divíte se mu?

 

  

 

 

---