Sám doma

 <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Přišel k misce a viděl, že v ní nic není. Šel tedy dál, ale nemohl nikde nic najít. "To je ale den." pomyslel si. Být zavřený sám v bytě, to si snad ani nezasloužil. Co komu udělal? "Co jsem komu udělal?" zavyl nahlas, aby to sousedi slyšeli. Těm to sice vadilo, ale neudělali nic. Takoví sousedi jsou na nic, když člověku nedokážou pomoct. Jako by tady ani nebyli. Najednou se posadil, našponoval uši a poslouchal. Přiběhl ke zdi a tam už dobře slyšel svého kamaráda. Ten není sám. Má tam bratra. "Kéž bych tam mohl být s nimi." To ale nemohl. Byl zamknutý v bytě a odsouzený k čekání. Lidi si ani nedokážou uvědomit, co je to nuda, než ji zažijí. Nuda ale není jen nedostatek práce a zábavy. Je to hlavně narůstající pocit deprese. A ten teda narůstal. Snažil se své myšlenky směřovat jinam, ale od chvíle, kdy si přítomnost deprese uvědomil, nemohl myslet na nic jiného. Tak například vymyslel, že bude okusovat pantofle, které někdo zapomněl v obývacím pokoji. Už se zvedal, vzdaloval se vchodovým dveřím, vcházel do pokoje, uviděl ty boty, zakousl se... Ale i během toho bezduchého kousání si uvědomil tvrdou skutečnost. Je tu sám a ještě dvě hodiny bude. Dvě nekonečné hodiny. Sto dvacet minut. Nekonečných minut. Nechal boty botami a zase si šel sednout ke dveřím. Plánoval si, že až se dveře otevřou, ať je otevře kdokoliv, vyběhne ven, na ulici a bude pelášit pryč, až ho nikdy nikdo nenajde a nikdy nikdo ho už na takovou dlouhou dobu nezavře. Měl to promyšlené do nejmenšího detailu. Před očima viděl trasu, kterou poběží. Nejprve na ulici, tam zahne vlevo, další zatáčka bude vpravo, pak zase vlevo a pak už si to požene přímo rovně. Jen kde bude cíl jeho cesty, v tom ještě nemá jasno. Hurá! Je tady další důvod k přemýšlení. Tím aspoň zabije několik dalších minut. Musí to mít naprosto dokonale promyšlené. Aby ho nic nepřekvapilo, až ta velká chvíle nastane. Celá tahle představa ho moc vzrušovala, ale přitom věděl..., tam někde uvnitř mu bylo jasné, že až se dveře otevřou, lehne si na záda a nechá se hladit, ať přijde kdokoliv.