prodám víru za kousek citu

jak odsouzenci

k životu,

v zamknuté cele

jménem svět,

sledujeme

pohár jenž

krví Vaší

přetéká.

to my

podepsali

rozsudek,

přesto ten

kdo se směje

jste Vy.

má ústa,

stokrát prokvetlá

stářím,

vyzradila sněhu,

plujícímu oblohou,

mou myšlenku

a místo cíle vidím

šeď.

dnes pevně

svírám šanci

zmařenou.

tma vřele

zmátla tvůj

dotek a já

chyboval.

vždyť ten koho

jsem chtěl milovat

jsi ty,

ale poblouznění

zakrylo mi

oči svými drápy

a tělo,

které jsem objal

byla ona.

a tak, prostý

své pýchy,

já na kolenou

tě prosím

o pohled,

vždyť jsem jenom

člověk,

který prodal

svou víru za

chvilku

citu.