Sonet tichých světel

Rozbít zrcadlo dokázat odhalit sebe v malých kouscích střepů projít tichem inkoustových slov a vpustit myšlenky do světel volnosti.

Vstoupím do pavučin tušeného dechu
nabírám vodu do křižovatek cest
z drobných střepů ticha skládám srdce
křehké jak z atlasu.

Druhá strana ticha smývá glaukom
se zátok tváří spící vyhaslosti
chce tě svléknout jak orchidej
přitáhni uzdu papíru.

Staženou báseň pověsím do řádků
dávno zmuchlaných vzpomínek
spících v koši.

Očima taháte za provaz
kameny polknou slova.
Slyším je dýchat.

---