Cigaretka

     Bylo krásné květnové odpoledne. Seděla jsem v parku v touze kochat se přírodou a samotou. Přírody bylo kolem dost. Lidí bohužel taky. A když už to vypadalo nadějně a kolující stařečci a stařenky se odšourali, objevil se živáček a přikolébal - ne, přikohátil se, to je ono - a sedl si na opačný konec lavičky. Tipla jsem si ho na šestnáct, možná sedmnáct roků. Nejistě po mně loupl očima a shledal zřejmě něco v tom smyslu, že jsem někde mezi čtyřicítkou a smrtí a parte mi čouhá z kapsy a tudíž jsem nejspíš neškodná.

     Po chvíli vytáhl z kapsy malou krabičku a z ní papírek a balíček. Papírek opatrně uhladil a nasypal na něj cosi z balíčku. Jako kuřačce mi nedalo práci poznat, že je to obyčejný tabák, nic silnějšího. Mladík navíc na feťáka ani nevypadal.

     Hlavou mi projely myšlenky na moje děti a jejich neřesti. Drogám se sice pokud vím úspěšně vyhnuly, ale znáte to, tyhle vtíravé úvahy co by se stalo kdyby, vzpomínky na ty, kterým se to nepovedlo, různé katastrofické scénáře a podobně.

      Po celou tu dobu jsem se automaticky dívala na mladíkovy ruce. Asi dost hladově, protože si všiml mého pohledu a vyložil si ho po svém. Bylo mu to ale zřejmě trapné a nechtěl být neslušný. Nakonec si odkašlal a soucitně se zeptal :

     "Paní, nechtěla byste taky jednu ubalit ?"