Taková malá školní

Byl to zase jeden takový ten šedý školní den. Něco se porouchalo na automatu co se stará o vyzvánění a tak se školní zvonek rozezníval kdykoli se mu zachtělo, bez zjevného systému a příčiny. Takhle to prováděl asi první hodinu a pak ustal docela - zřejmě školníkovi došla trpělivost a shodil pojistky...

Učitel Trojánek seděl ve svém kabinetu a poslouchal to neustálé vyzvánění. Čmáral si cosi tužkou ve svém notýsku. Byl to takový ten starý typ notýsku ve kterém se dají listy papíru navléknout na kroužky a vyměnit. Desky už byly notně ohmatané a původní sytě červená barva nabrala jakýsi odstín mezi purpurovou, modrou a hnědou barvou, místy byla vyhlazena až na jakýsi odstín béžové. Trojánek rád večer doma otevřel svůj šuplík ve kterém měl schované popsané listy z tohoto sešítku. Mapovaly asi dvacet let, které již učil ve škole. Dvacet let! Ten čas letí přímo šíleně. Kdo by řekl, že tak šíleně dlouhá doba může člověku protéct mezi prsty jako zrnka písku.

Vzpoměl si na žáka Kalinu. Byl to takový typický grázlík a přesto ho měl Martin Trojánek docela rád. Ten kluk byl sice prevít, ale na druhou stranu měl svoje hranice a určité osobní kouzlo. Někdy Vám příšerně lezl na nervy, jindy jste nemohli ho nemít rádi. Vzpoměl si na epizodu která se mu s Kalinou stala, když nechal ve své třídě psát písemnou práci a Kalina opisoval. Nijak zvlášť nenápadně. Obrovský list A4 který ležel hned vedle jeho penálu "nenápadně" pootočil a pak rychle cosi zapisoval do písemné práce. Trojánek to zbystřil a vydal se na lov. Pomalu procházel třídou, povídaje o záludnostech oné písemné práce až se přiblížil ke Kalinovi. S výrazem pantera před útokem se vrhl na onen papír a otočil ho...

Na papíře stálo velkými tiskacími písmeny "SMŮLA, SNAD PŘÍŠTĚ!!!".

Učitel se přestal v tu chvíli ovládat a málem umřel v záchvatu smíchu. Opravdu mu to přišlo neskutečně komické - hlavně když si vzpoměl na svojí nenápadnost a jak musela být pro Kalinu komická. Nevěděl jestli se zlobit, nebo se smát a tak zvolil smích. Dá rozum, že celá třída využila této příležitosti a písemná práce byla v konečném výsledku napsaná podstatně lépe, než by tomu bylo bez této malé scénky...

Náhlý pohled na hodinky vytrhl Trojánka z přemýšlení. Bude muset na hodinu. Kdepak je asi Kalinovi konec? ....

Některé věci je asi lepší nevědět. Kdyby tak Trojánek tušil, že Kalina se vloni trošku víc napil se svými přáteli a po autonehodě už nebude nikdy chodit.. Že jeden z jeho bývalých žáků - takový nenápadný kluk který se ve třídě nikdy s nikým moc nebavil - spáchal sebevraždu po rozchodu se svým partnerem, že Jirka Chocholánek, kterého vždycky ve třídě šikanovali starší spolužáci, je nyní zavřený za ublížení na zdraví a stal se z něj krutý sobecký člověk?

Člověk je jen taková malá hračka v rukou života. Může opravdu člověk nějak ve větší míře ovlivnit jaké nástrahy mu život připraví? Co je to smůla a co je štěstí? Opravdu je něco náhodou nebo má všechno svůj smysl? Nevím, tápu. Na některé otázky zřejmě neexistuje jednoznačná odpověď. Každou milisekundou může každému do cesty vstoupit nepatrná náhoda, která může změnit celý život. Třeba pouhé zazvonění školního zvonku.. Nebo, že by to zvonila tramvaj???