Majáles ve snu

Majáles ve snu

( obsahuje Přitkání )

byl jsem přiveden do místnosti

plné spolužáků byla tma

byl jsem přiveden ze své budoucnosti

o niž jsem pojednou nevěděl už vůbec nic

všechno mne teprve mělo potkat

všechno jsem měl prožít od začátku

náhle jsem věděl co to znamená

výkřik ve tmě ztracený výkřik noci

se zavázanýma očima odvedli mne

z místnosti s holými stěnami

vedli mne ztraceným městem zpět

pršelo a městská dlažba byla  příjemně vlhká

nařídili mi sundat si boty a ponožky

běžel jsem tedy bos

dovolili mi rukama ohmatávat patníky

domovní zdi a kliky

vedli mne ztraceným městem zpět

nacházíme se před barem U Medvěda

prohodil kdosi

spolužáci oblékli černé baloňáky

cípy zašustily o kamennou dlažbu

neznámý přítel šeptal mi do ucha

výjevy které já vidět nemohl

vstoupili jsme do nočního baru

byl jsem přinucen sednout si za dřevěný stůl

sundali mi šátek z očí

přede mnou seděla dočista nahá dívka

natáhnout ruku jsem chtěl dotknout se

napjaté svítivé bílé kůže

prozkoumat zda přede mnou skutečně je

teplé měkké pevné a pružné tělo

anebo zda je to pouze  můj nádherný přelud

v tom postřehl jsem že kdosi

přivázal mé ruce k opěradlu židle

zhaslo světlo

slyšel jsem hlasy smích šátrání v koutě

kvůli legendě Majáles

byl jsem přiveden nazpět  v čase

abych to vše zaznamenal znovu

a nikoliv pouze očima

městem v nočních ulicích běží běh

běží skryté běhy klapot tísíců dřeváků

celé město dlouhými provazy rozděleno  je na území

svrchovaného vlivu

jsou místa do kterých zde není možno

a dokonce ani radno vstoupit

kdo je to co je to za hlas

co mne stále provází zatímco já sám

jsem spíše bezmocný svědek spíše rekvizita

černé dřeváky dusají městem

blíží se hodina předjitřního šera

hodina velkého šíleného ticha

není už čas

Majáles za několik hodin ve snu začíná

byl jsem přiveden se zavázanýma očima

s rukama přišpendlenýma k židli

nyní jsem bezejmenný

tichý trvale přítomný účastník

rozpuštěný v ulicích města

zde se počalo mé zasvěcení

i znesvěcení zároveň

nejasně vzpomínám

modré paneláky komíny z červených cihel

na obchůzkách dle neviditelné mapy

je čas je čas

Majáles za několik hodin ve snu začíná

znovu v místnosti s holými stěnami

všichni spolužáci ze snu

spí očarováni neznámou skleněnou květinou

já však nespím

nemohu přece v takové chvíli

je čas je čas pospěš je třeba toho ještě tolik vykonat

teď nesmíš spát jako ti druzí

šeptá hlas

modré světlo se rozbřeskne uprostřed noci

učiní jedním tahem den

u kina Máj sedím na židli s přivázanýma rukama

kolem mne zástupy s transparenty

podívám se vzhůru a na ochoze

spatřím dívku

potkával jsem ji za žlutého jitra ve svobodné železniční zemi

každý den

nesmíš už čekat

musíš ji dostihnout

musíš jednat

úsvit převrátil jasný obraz města

do barvy snů

snů nočních

denních

snů nepřetržitých

běž běž

jednat je třeba

nesmíš teď snít jako všichni

vznesl jsem se i s židlí z náměstí

ve vzduchu provazy povolily a spadly k zemi

byl jsem svoboden

ocitnul jsem se v knihovně

tyrkysové šero

mnoho dveří stále větších a větších přede mnou

věděl jsem že překonám-li dveře

budu odměněn

knihy v zapomenutém jazyce se válely na hromadách

a když jsem hrábl rukou rozsypaly se pod rukama jako suť

v jedné knize z tisíce zde nespočetných skrývá se klíč k tajným dvířkám

otevřu-li

ucítím znovu jarní nebe

nelze pokračovat pláču

brzy ji nalezneš

na chvíli ti ji ukážeme

v básni to podstatné nemůže být nikdy řečeno

vše musí zůstat tajemné

vše hrozivým tempem uhání vpřed

nelze to dohnat slovy

kolik míst jsi nenavštívil

všechna všechna

kolika přízrakům strhnul jsi masku

nelze pokračovat

taková naivita!

byl jsem v pyžamu kolem čtvrté ráno přiveden

do místnosti

ve městě pobíhali rozjaření opilí gymnazisté

začínal jejich den

byl jsem v temné místnosti s holými stěnami

vyslýchán bývalými spolužáky

co jsi prožil

všechno

už všechno

nikoliv

přiveďte svědky

čeká nás Majáles

řekl jsem už všechno

nikoliv

zatajil jsi tajnou stezku

čeká nás Majáles

v knihovně po žebříku jsem vylezl

až k poslednímu regálu

tam skrývala se kniha jitra

znal jsem ji pod jiným názvem

však byla to neomylně ona

sotva jsem otevřel první stránky

a četl  bylo tu

přitakání

i přitakal jsem dívce vedoucí mne

z knihovny na plovárnu opilý všemi smysly

přitakal jsem nebi

 procházkám v prázdném městě

přitakal ranním vlakům prašné cestě

přitakal jsem znám  tajnou stezku opilý láskou k neznámému

dívky z vlaku...

v knihovně držel jsem knihu jitra

a četl

nádraží vlaky knihovna plovárna židovský hřbitov

ohrady u Lapače cesta  ke kinu Máj

planetárium na úpatí města

ulice spečené žárem na konci května

z otevřených oken v domě

šumí televize

v dalším patře dívka hraje

na klavír

začíná Majáles

v květnové tóze průvodem běžím těsně

za koňským spřežením

už vím jakou půjdem trasu

kalná jitra září ve vzpomínkách

jak dýchám další ztracené obrazy se mi řadí v hlavě

s rancem ve kterém jsem měl pouze to nejnutnější

bloudil jsem po chodbách gymnázia

potkával další nové spolužáky i oni rance na zádech

přijeli ze vzdálených vesnic a měst

zarudlýma nevyspalýma očima prohlíželi si ohromné sloupoví

a klenby v budově lycea

každý si připadal maličký titěrný nadobro ztracený

Majáles pokračuje

kopyta práší cestu

žlutá oblaka prachu se vzdouvají v poledním šeru

už nemohu dál

kde bylo místo zasvěcení

v modrých chodbách planetária

pod taktovkou hlavního astronoma

pana Rajchla odehrávala se

nádherná protuberance výbuch slunce

v modrých chodbách planetária viděl jsem

poprvé dívku ( jednou se Potkanka jmenuje

a podruhé zas Drexlerová Věra )

u kina Máj průvod zastaví

ženou se náhle mraky kroupy bičují betonové náměstí

setkáváme se v podchodech pokrytých socialistickými hesly

Bože jaká touha jaký chtíč pronásledovaly mne

za ta  léta

po dívkách z vlaku

dívkách od Židovského hřbitova

dívkách ze zakázané čtvrti Močidla

po dívkách od plechových ohrad

byl to ale tichý chtíč

tichá touha

horním ohybem kol paneláků vrací se průvod Majáles zpět do visu modrého města

byl jsem odveden z místnosti plné světla

záclony odhrnuty

na nádvoří gymnázia rej masek vidím brýlatého spolužáka Novosáda

s kytarou v čele s kytarou v čele

zpívá

„když potkám žebráka

hodim mu bůra

žebrák ho sebere

zakřičí hůra“

na stadionu srocují se dívky

ve žhnoucím slunci celé procesí

nahých dívek

všech dívek o kterých jsem v časech gymnázia  palčivě snil

a jejich pohlaví tělo ano vše tělesné

ňadra zadek podpaždí

ačkoliv

a je to pravda

pohlaví nikdy nenahradí

nesmělý dotek snů

ale ještě než upadnu v bezvědomí

chci aspoň jeden polibek

už nemohu už nelze

byl jsem přiveden

do jakého času

zasvěcen do slavnosti jitra

král Majáles můj tichý přítel našeptavač ze snu

usmívá se

-plašil jsi mi koňa!

sluneční král

oddá nás na škváře

dechová hudba

z reproduktorů ozývá se smích

z pípy horká strouha

piva

ve vzduchu modré balónky

vidím dívku

přicházet