Poselství stařenky

Už svíčka dohořívá,

plamínek života pomalu mění se v dým,

co jen tiše stoupá k nebi

a duše zlehounka, jak obláček se vzdaluje....

Dech skoro slyšet není

a oko její vlídné, stále plné soucitu a lásky,

se zavírá.

Ta jemná tvář, zvrásnělá časem a moudrostí

a ruce, co dříve tak vřelé byly -

- náhle jako kámen zkameněly.

Hodiny času, ty neúprosné jsou,

nešetří nikoho,

ať chudák jsi, či král.

Než srdce stařenky naposled dobilo,

ústa její, mírně pootevřená

stačila ještě říci, hláskem sotva slyšitelným,

své poselství světu:

"DĚTI, MILUJTE SE!"