Lesní dobrodružství

     Jednoho dne se Pavlínka s babičkou vypravily do lesa na houby. Sbíraly, už měly plný košíček a Pavlínka začala mít hlad. Nic s sebou ale k jídlu neměly a tak jí babička řekla, ať si natrhá maliny, že na ni počká u velké borovice a zatím si trochu odpočne. A tak Pavlínka trhala maliny a šla pořád dál a dál, pak chvilku běžela za motýlkem, co byl tak krásně barevný, pak dováděla se žabičkou, až si vzpomněla na babičku: Musím se rychle vrátit! Otočila se a běžela zpátky: No jo, ale kudy? Pavlínka zabloudila! Volala, ale babičku neslyšela, jen ozvěnu. Nakonec si sedla na pařez a plakala a plakala, až jí slzičky padaly na kabátek. Ani si nevšimla, jak jí někdo říká: Pavlínko, zabloudilas? Byl to  pan myslivec, co k babičce někdy chodí na kus řeči. Dřív se ho Pavlínka trošku bála, má dlouhé vousy a nosí flintu, ale je moc hodný. Zavedl Pavlínku k velké borovici, on to v lese zná, panečku! Tam už čekala ustaraná babička. Poděkovala panu myslivci a cestou domů řekla: Pavlínko, příště se v lese budeme držet stále při sobě!

      Děti, babička Pavlínky má pravdu, až půjdete někdy do lesa, neutíkejte daleko od maminky, nebo tatínka, babičky či dědečka, mezi tolika stromy se můžete snadno ztratit, jako Pavlínka.