Koloušek

      Jednoho dne si Pavlínka se Zuzankou od potoka šly hrát k lesu. Hrály si na schovávanou, lezly na stromy, pak sbíraly žaludy, oříšky a kaštany a nosily je zvířátkům do krmelce. Když se vracely, uslyšely sténání. Co to bylo? Řekla Zuzanka. Dívky to šly prozkoumat. Opatrně se blížily, až došly k cíli. Na zemi našly ležet zraněného kolouška. Naříkal bolestí, chudáček. Nožičku měl chycenou v nějaké kovové pasti. Pavlínka past zkoušela odstranit, ale nešlo to. Zuzanka řekla, že to v lese zná a že doběhne rychle pro tatínka. Pavlínka zatím čekala u kolouška, hladila ho a vyprávěla mu o své babičce. Za chvíli se vrátila Zuzanka i s tatínkem. Zase ti pytláci! Řekl a uvolnil kolouškovi nožku. Pak mu ji ovázal. Koloušek se zvedl ze země a vesele utíkal pryč, asi za svou maminkou. Tatínek Zuzanky je moc hodný pán a nemá rád pytláky. Říká, že to jsou lidi, kteří nemají rádi zvířata, chytají je do pastí  a pak je ve městě prodávají. Zvířátka musíme chránit! Les je jejich domov! Říkal.

      Pak si ještě děvčátka chvíli hrála, ale ne v lese, ale u Pavlínky doma. Zuzanka dnes u Pavlínky může přespat a tak děvčátka usínala spolu, držela se za ruce a myslela na raněného kolouška....