Vyznání

Čas, jak pták si letí,

     den vstává, tma upadá.

po vášnivé noci mě samota přepadá.

Do ranního šera sebe se sám,

když ztratím tvou přízeň...

            copak s tím  nadělám….

Nač myslíš, teď v hodině ranní ?

Pověz, svěř se mi, čekám tvé psaní.

Odjelas ode mne, před dobou dlouhou,

schránka je prázdná, umírám touhou.

Jen tak málo máme, je vše jen na chvíli ?

kolikrát prsty tvé, svět tento spasily ?

Jak ruku vztáhnout a neminout,

jak srdce tvé spoutat, k sobě přivinout ?

Zachytit pro věčnost minut pár,

pro pocit, jaký mohl mít jen král.

Co odložil žezlo, a pero si vzal,

Co na kousek listu psal:

                        Už nemohu dál

Jsi pro mě vším,

                 tvé jest vše co mám

Pečlivě otiskl pečeť svoji,

zvolal tiše, jděte poslové moji

Jděte, se zprávou k moji paní,

že vladař se jí k nohám klaní

Tu od něho pro vás jeho psaní.