Proč mají žirafy dlouhý krk

Kdysi dávno žirafy vypadaly trochu jinak, než dnes. Neměly tak dlouhý krk. Každý den od východu sluníčka spásaly trávu a lístky na keřích. Jedna žirafí slečinka, budeme jí říkat Žofinka, byla mlsná a stále hledala nějakou pochoutku - až uviděla strom a na něm šťavnaté zelené lupínky. Natáhla krk, ale ne a ne tam dosáhnout. Tak to Žofinka zkoušela znova a znova, až se jí krk pomalinku začal prodlužovat. Po dlouhé námaze na lupínky nakonec dostala. Mňam, to byla pochoutka! Hned se rozběhla říct o tom ostatním žirafám, sotva jí nožky stačily. Ostatní žirafy se nenechaly dvakrát pobízet a natahovaly své krky za voňavými lupínky stejně, jako Žofinka, až na ně nakonec dosáhly. No a od těch dob všechny žirafy na světě okusují nejraději lístky na stromech - a mají dlouhé krky!