Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesvítání
21. 05. 2004
3
0
3996
Autor
adrift
někdy dokážu sám sebe překvapit ;c) mírně archaicky.
město zmáčené
stínem duší
mlčky přihlíží,
když praporem lásky
snažím se odrazit
tisícihlavý dav vstávajících.
šeptám ti krásné básně
o lidském neštěstí
a ty jen špitneš:
skutečně jsou tak krásné?
a z oblohy když tichý
sten zmírajících hvězd
ohlásí svítání
a úzký proužek
cigaretového dýmu
odstřihne noci
poslední pramen vlasů,
je konec našich
krásných chvil.
tak půjdu zas,
jak řekl Poe,
"do hrůzy jezera,
jímž navždy jsem jat."
nejvíc se mi líbí poslední 6 verše, kde je silná myšlenka. Ve zbytku básně je spousta slov a spojení, která vytváří bohaté obrazy. V těch se trošku ztrácím a asi bych potřeboval mezi nimy jednu spojující linii...
"šeptám ti krásné básně
o lidském neštěstí
a ty jen špitneš:
skutečně jsou tak krásné?"
Jasně, tohle je spíš výpravný obrat - ale ta myšlenka je hodně hluboká. Enem se zamyslet. ***
jsem rád, že jsi to pochopil :) v téhle pasáži mi šlo především o tu myšlenku.
A.E. Poe mám osobně moc ráda, ne pro strach, a hrůzu co díla obsahují, ale pro vyjadřování a vtáhnutí čtenáře přímo do stránek knihy, staneš se jejím hlavním hrdinou a už jsi v tom ...
takže ať už je tam hodně či málo přivlastků, nebo je to takové či makové, chtěl jsi tím něco říct, a mě se to líbí, má to hloubku, krásu a čtení mezi řádky, což se mi líbí...