Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMámení
07. 09. 2000
0
0
1350
Autor
Corwin
Hvězdné nebe ve Tvých očích
vůně z vlasů stažených
ruka co se do nich noří
laská duši, hýčká cit
Jemnost kůže, co se bojíš?
nejde ničím nahradit
ruka míří k oušku, bradě
co tím asi chci Ti říct?
Že jsi moje láska velká
že je bez Tebe svět rozpůlen
že když pláčeš ptáci zmlknou
v noc se mění slunný den
Když se úsměv na rty vrátí
rozjasní se černá noc
láska to je milí zlatí
dobře vím, že slova ztratí
sílu vypovědět víc
Vnímej srdcem co Ti šeptá
slova škádlí, slyším vzdech?
letmý dotek vlasů v tváři
na ústech se zachvěl dech.
Nikdy jsem se opravdu na tím moc hlouběji nezamýšlel. Vždy to byl náhlý výplod pro někoho srdci milého. A máš pravdu, potěšilo to. Ano, bylo to vždy od srdce.:o)
*ve druhé sloce, druhá řádka nevychází počtem slabik a zadrhává se (použít mapř. "svět bez tebe rozpůlen" nebo "že je svět můj rozpůlen")
*pokud rozděluješ text čárkami, měl bys to tedy dodržovat v celé básni
*téma je věčné, nijak nově zpracované, ale příjemné a houpavé
*trošku mi přijde nedopovězená, ale jinak by mne potěšilo (jako něčí partnerku) takovou básničku obdržet
:o)