Už se prosím neomlouvej

Už se prosím neomlouvej

Umírá slunce
a svou krví zalévá mraky,
       které přinesou déšť.
Sedím
      a naděje se mě dotýká kolenem,
na skále pod kterou teče Vltava
                   a potichu projíždí vlak.

... nezastaví ...

Ve tmě prolétla světluška.

Nastavil jsem ruku,
pojď
     a zahřej mou dlaň.

S nadějí v rose.
Byla to chyba?         Ptáš se ...

Už se prosím neomlouvej, já nevím.
Snad ne, možná
             to víš jen Ty.

Už je neděle
a já
                asi ničemu nerozumím.
                
                       Stejně mi chybíš
                                 s doteky
                                    v zemi.