To sem tak jednou byla na kafi a slyšim, že prej vyšla ňáká nová vo tom vztahu Arendtový a Heideggera, tak si říkám, holka, přečteš si to a blejskneš se taky znalostma, sou to voba filosofi, budeš zas jednou za chytrou. Ale ouha, zdá se, že mi sklaplo.

Načrtnutá linie příběhu je, že se poznali, něco spolu měli, pak spolu dlouho neměli nic, navíc vona byla jako Židovka emigrovaná, zatímco on byl hodně árijec v Německu, a nějakej ten měsíc i na rektorátě, na to se taky pár kapitol spotřebuje, pak se zase sešli, vona mu všecko vodpustíla, aby von jí moh činit příkoří do konce života. i když vona na něj byla tak hodná, vo vydávání v cudzině se mu starala a všecko. Jo, Arendtová se eště stihla dvakrát vdát, Heidegger zase rozhádat s Jaspersem a Husserlem.

V čem je problém: Elžbieta Ettingerová (no, to ž jsem si vymyslela, ale tečku nad z fakt neumim) se rozhodla rozdat karty následujícně: Hannah byla dívčí ctný, Heidegger lump a zločinec, kerej nebohou vobloudil, celej život trápil, a eště to byl fašista (sic!) - tož, to už máte hotové, že musel být zlý. Tyhle ídeje vám naservíruje na stříbrným hned na začátku, a pak se jme dokazovat, že nekecala. Jenomže trochu pozapomněla na pár drobnůstek:

Není rozumný vycházet z dnešních stanovisek při hodnocení něčího jednání před yks létama:
Heidegger se rozzlobil a rozčileným, částečně sarkastickým, částečně ironickým tónem nepotvrzené zvěsti rozhodně popřel. Postupně vypočítával laskavosti, které Židům prokazoval, ... (48) To autorka praví o dopise z roku 1933, aby komentovala: Svou obhajobou Heidegger prozradil, že ve skutečnosti své kolegy, stejně jako studenty, dělil na Němce židovského a Němce nežidovského původu. (49) To je hezkej základ minimálně pro podezření z asemitismu, na nás se mrká, že je vlastně už všecko zřejmý, enomže tak to bylo ve třicátejch letech normální. To,na jakej průšvih to nakonec zadělalo, a že my to chápeme po holocaustu jako nepřijatelný, je jiná pohádka. (Vono je to vůbec divný, tyhle postřehnutí, vodkaď kdo je a jakou měl maminku, ale to by bylo na moc dlouho a sem nepatřičný, tak se vode mě nic nedozvíte.)

Taky není rozumný si odporovat při různejch tvrzeních: Přes své mládí byla Arendtová silnější a pružnější než Heidegger. (23) ... Heidegger u ní onen „otrocký“ rys ještě posílil. Přestože Hannah Arendtová byla žena nezávislá a nekonvenční, ..., v milostných záležitostech přenechávala iniciativu a rozhodování mužům. (57) Holka, jedno, nebo druhý. Jo, kdyby řekla něco jako že Taková chytrá ženská, a takhle se nechá zpitomět, to by bylo inší kafe, ale nezávislýho otroka sem teda eště neviděla.

No, von i mistr tesař, ale když jí se to fakt povedlo víckrát - třeba když píše, jak ten Heidegger nebyl závislej na svojí ženě, že to se jenom tak řikalo, že byl, aby zmenšili jeho vinu a mohli psát, že to Bytí a čas je fakt cool, i když teda byl ten rektor a v NSDAP. No, a Ettingerová praví: ... věděla, že je silný a tlaku odolá, ... (94) - to jako ta jeho, Elfrida, že to věděla, že neni nepraktickej filosof, a tak vůbec, že se k sobě hoděj víc, než se zdálo Arendtový, která si myslela, že ta jeho je pěkná fúrie a za všecko může. A když to ta Ettingerová řekne takhle, tak je jasný, že podle ní vopravdicky BYL silnej, protože jináč by napsala, že si Frídl MYSLELA, že... etc. Pár stránek dál, a už je všecko zase jinak, a my víme, že Na jaře 1946 se Heidegger po fyzickém a duševním zhroucení podrobil léčbě v sanatoriu. (99) A to je tam jen tak mimochodem, jako že nic, že holt se sice tak jako zhroutil, ale jinak je celá ta knížka vo tom, že to byl takovej kouzelník, kerej se všema akorát mával, jak se mu líbilo, a když se mu nelíbilo, tak jim to dal pěkně sežrat. Tož, a já zas nic nevim.

Ani se mi nezdá ta z vody vařba: třeba na sedumdesátý vosmý stránce se říká, že V roce 1924 se Heidegger za Jaspersovými zády vyjádřil o jeho eseji Idea univerzity jako o „největší bezvýznamnosti všech bezvýznamností“. A pak, že Jaspers se ho ptal, jestli je to pravda pravdoucí, von že ne, a Jaspers řek, že mu to vjéři jak slovo Boží. K tomu poznámka, že to cituje podle něčeho, co se menuje Notizen zu Martin Heidegger, což prej je tekst toho Jasperse. To je fajné, jenomže dál už se s tím zachází, jako že je jasný, že to ten Heidegger fakt řek: Stačí si jen vzpomenout na jeho zdrcující kritiku Jasperse, po níž následovalo pochlebování, ... (98)! A není tam nikde jinej pramen, než ten Jaspersův, že se to DOSLECH, a když to Heidegger popřel, tak mu to stačilo. Já tomu až zas tak moc nerozumim, ale tak si myslim, že buď měla říct, vodkuď má, že to řeknul, nebo to nemá vydávat za pravdu, to si totiž myslim, že je šíbrování se čtenářem. A zase úplně stejně to dělá, když se zabejvá tim, že Heidegger nebyl Husserlovi na pohřbu: vona sice napíše, že pak říkal, že byl nemocnej, ale stejnak zas mrká levym vokem, aby jako bylo jasný, že si to nemyslí, a že si to nemám myslet ani já, že si mám myslet, že tam nešel, protože Husserl to s tim árijstvim nepřeháněl.

Já teda vim, že přes todle sem divná, ale zas se mi dovopravdy zdá, že těch pramenů je tam málo, něco dopisů, pár jinejch tekstíků, to taková Arendtová sama ináč s poznámkama zacházela, ta má vobčas poznámek, že je jich na stránce víc než čeho jinýho (proto sem to taky nečetla, páč jak je někde spousta petitu, tak mě to neba, to se mi zase líbilo, že tady ani vodkazy nebyly indexem, ale normálně v závorce hned za slovem, akorát mi chvíli trvalo vymyslet, co je to tam za čísla, ponivač jsem to takhle viděla snad prvně v životě)!

Košer mi nepříde, že se jako s důkazem zachází s něčim, co podle mě vůbec důkaz nejni: Základem fašismu je komplex zaslepených ideálů: člověk musí mít duchovní poslání, vůli k moci, musí zachraňovat národ a zasazovat se o rasovou čistotu, velebit stát a pěstovat kult vůdce. Na tomto základě je vybudována nadstavba, která vrcholí tím, že lidé jsou okradeni o své lidské bytí, pokořeni a zjevným či skrytým násilím zahnáni do role oběti. Fašismus pozvedá nejnižší pudy lidí, ať již jde o akademiky, intelektuály, úředníky, technokraty, dělníky nebo rolníky, na úroveň ideologie. Heidegger si přál, aby se na freiburské univerzitě vykonávaly tři „služby“ - pracovní, vojenská a vědecká. Všechny tři svědčí o šíři a vytčených cílech tohoto odlidšťujícího procesu: o instrumentalizaci práce, vojenské služby a vzdělání. Z tohoto hlediska tedy Heidegger fašistou byl. (69 n.) Třeba je základem fašismu (SIC!) komplex (i když proč by nefašista - dobře, mně je to proti srsti, ale to je taky jej výmysl, že to nerozlišuje! - nemoh mít duchovní poslání nebo velebit stát; jasně, komplex, ale stejně mi ta definice na definici příde taková prostinká a moc rychle hotová), pak ať se chvíli horuje pro lidský práva a nakonec se řekne, že Heidegger byl fašista. Ale když já si nemůžu pomoct, mně to z toho nevyplývá. Ne že by to tak nemohlo bejt - lický práva sou správná věc a fašismus je blbá ideologie, vo to nic, ale jakýpak „Z tohoto hlediska“?

No, a co mi taky vadí, že se tak divně zachází s jazykem. Mně z toho vyplynulo, že Heidegger v podstatě nevěděl, že Arendtová jeho ženu moc nemusí (taky byla už kolik let vdaná za někoho dalšího), ale napíše se, že se demonstrativně zmiňoval o své ženě, o společně strávené dovolené, ... (134); to abychom věděli, že fakt byl parchant, co Hannah akurát trápil.

Těch příkladů by bylo vo moc víc, tak jenom pár, co mě nejvíc naštvaly:

... bránili univerzity před invazí utilitaristických přírodovědců a navíc akademickou elitu proti útoku „polovzdělaných“ studentů přírodních věd (mnozí z nich byli Židé) ... (62) - Aby byly jasný ty německý antisemitský kořeny, tak se to takhle vypíchne, jenomže se tu mluví vo humanistickejch oborech, jako třeba ty filosofové, a už se TADY nezmíní, že tam bylo Židů daleko víc (aspoň to autorka praví jinde, že zvlášť u Heideggera jich hodně študýrovalo, páč byl nejlepší a zrovna v tý době, teda v celým židovským osvícenství a dál, chci říct, byla z historickejch příčin německá filosofie dost v kurzu), takže je to vlastně zase příklad na to, jak si vodporuje, slovíčkama hází... ale blbě míří.

Vůbec nejlepší je skoro závěr, ten vám vocituju celej: Zdá se, že za touto korespondencí o prodeji Heideggerova rukopisu se skrývá víc, než je na první pohled patrné. Na koho se obracejí Heideggerovi, když jde o finanční otázky? Na Žida. Heideggerovu údajnou neschopnost udržovat své finance v pořádku bychom mohli svést na jeho špatný zdravotní stav, kdybychom neznali skutečnost, že od začátku své akademické kariéry zvládal tyto věci velmi dobře; ... Arendtová přirozeně způsob jejich chování okamžitě rozpoznala. [Rozzlobená] ... dala jim na srozuměnou, že prodeji a koupi rozumí právě tak málo jako oni. Z tohoto důvodu pro ni bylo důležité získat radu od odborníků a tuto pak těm oběma předat. Heidegger se svým celoživotním pohrdáním Amerikou a jejími idoly - penězi a technikou - byl v tomto obchodě podivným partnerem. Nebylo mu nikterak proti mysli ani přijímat dolary ani obrat svou zemi o národní poklad. (164) V týhle chvíli Heideggerovi už definitivně narostly rohy a nikdo mu je nikdy nevodpáře. ‚Štylistické cvígo jedna radost, děcka, tohle je manipulace jak Brno. Ne že by MUSELA bejt, ale to by tam MUSELY bejt doklady, jinak sme svědkové, jak se naposledy před titulkama nad vrcholem sopky objevilo pár kamenů větší ráže: Pro jistotu zvopáknem, že jsou antisemiti, který nemyslej na jiný než na světový spiknutí, že byla Arendtová jejich přítelkyně, aspoň se tak víceméně léta tvářili, to tu radši vynecháme, vono by nám to čtenáře mátlo. No, a když jim zjistí možnosti, tak z toho, že se ptala na přesný částky kdekterýho odborníka mohla, vysoudíme, že byla vzteky bez sebe a snažila se jim to aristokratickym chladem naznačit.

Což mi připomíná, že jsem tuhle poslouchala pana Wericha, a tam bylo: Co se zdá, je sen, probudí se jeden!

Aby bylo jasno: já tu nemluvila o tym, jestli Heidegger byl nebo nebyl lhář a přesvědčenej nacista, ani jestli Arendtová byla světice, obluzená nebo neurotička, která se nedokázala vymanit z jeho vlivu. O co mi de je, že jestli vás tohle zajímá, tak tady se to nedozvíte. Na základě rysů, který vykazuje, tý knize nende věřit. A to je taky, proč jsem to nazvala „území nikoho“ (kdo dočet až sem, teď příde pointa...! - no, zas takovej zázrak to neni): voni sou to takový filosofický drobky, drbečky, klípky. Ale koho to zajímá? Filosofy ne, těm - jestli se s tím hodnocením nepletu - by mělo dojít, že to není důvěryhodnej materiál ani pro pobavení nad pivkem, protože tomu neodpovídaj jeho formální rysy. Materiálu, ne pivku. Jako drby, storka ze života, je to dobrý, ale tomu zas neodpovídá obsazení. Takhle Hůlka s Libuškou, ale Arendtová - Heidegger? To jako navečír na noční stolček místo Šťastlivýho Ginu? To ať si slovutný nakladatelství Academia trhne, páč každej slušnej časopis (a v tom já se teda vyznám) má víc vobrázků a barevnejch, tady sou enem dva černobílý na vobálce a eště je vidět, že by je Crina Petas za voblečení rozhodně nepochválila. A píše vo lidech, kerý lidi fakt znaj a maj je rádi, taková Ivetka Bartošová třeba, ne ňákej divnej, co se zmoh akorát na spisky jako Zajnuncajt, což už podle názvu nemůže bejt žádná sláva. Tak.

P. S.: Leda, že by podle toho natočili film, trochu životopisnej, přikrášlený už je to dost, a může z toho bejt druhá Čistá duše. Arendtová byla dost pěkná ženská, to bude táhnout. A jestli bude za Heideggera převlečenej Russel Crowe, pudu taky, mám pro něj slabost.

Ettingerová, Elžbieta. Hannah Arendtová a Martin Heidegger. Praha: Academia, 2004