Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mořeplavec

19. 08. 2004

1705

Autor

TomPerys

Leží a postel se houpá,

usíná když zní píseň oceánu,

do ní tiše zpívá klidný hlas,

zapovězenou píseň pro něho,

Napnuté plachty,

vítr ho žene vpřed,

jen vlny naráží na jeho loď,

když hvězdy ji vedou dál,

Bloudí skrz sedm moří,

proklet jako Cecrops,

bez přístavů bez posádky,

prostě pluje dál,

Otevři oči! šeptá písně hlas,

probuď se námořníku,

vysvitlo slunce,

už je nový den,

Cožpak to nevidíš?,

otevři oči!

na obzoru svítá,

okolo jsou ozářené stíny,

to připlouvají lodě,

vzít Tě domů...

Rytmika - timidity má pravdu - je to zvláštní. Když budu zlej - nebo spíš upřímnej, tak - líběj se mi první dva verše a druhý dva obsahem, ale ne tím, jaký jsou. Celý mi to přijde, jako bys bral verše z rýmovanýho dílka a skládal je v nerýmovaný - takovej divnej slovosled. Zas je tam spousta zbytečnejch věcí - třeba ta samota - bez námořníků, jako někdo - zbytečný - ta samota by tam byla i kdyby tam byli námořníci - to ostatní je zbytečný - jde o pocit, kterej chytneš v pár slovech a Ty místo toho popisuješ celou situaci do detailu - báseň tím trpí. Vzal bych první dva verše, překopal třetí strofu od konce, nechalzávěr a zbytek smazal, aby se mi to aspoň trochu líbilo. Promiň