Srdce

SRDCE

Vzdychá tiše , neslyšně

moje  srdce , skutečně.

Neštěstí ho potkalo,

proto tak plakalo, naříkalo a vzdychalo.

Bylo také smutné celé,

celý život v jedné cele.

Tak rozhodlo se samo

a světem se rozletělo.

Najednou zůstala jsem sama,

jenom já a prázdná jáma.

Prázdnota pocit deprese,

který člověk to unese?

Pravda, jak to mohlo všechno snésti

tolik křiku, urážek a strastí.

Jsem nic a jinak se to říci nedá

kéž by přišlo samo, běda. . .

Naštěstí se mi vrátilo,

na jarním vánku připlulo.

A řeklo mi jedno moudré rčení

ze kterého plyne poučení:

„že, radovat se ze všedních věcí,

vůbec není k zahození.“

BEZ SRDCE ČLOVĚK NEMÁ NIC

A TOHLE ZKUSIT – NIKDY VÍC!!!