Bez názvu II

Horoskop poezie
plní stopy otisků
mé srdce do hlubin.
Vyjmi je nožem
nepošpiněné smrti
poslouchej jak budu sténat
nemohu mlčet píši nyní
jsem jen kámen
závaží ticha
a chci tě pít
tvou křehkost podílu.
Odnauč mě bát
že tě ztratím
jen mě neodháněj
z míst kde všude nejsi
přijmu tebe a slepotu mých očí.
Tak počkej až skryje mě podzim
a zavane listy nebo vrhač nožů
obrys těla zmizí v hlíně
po zuby krev ozbrojená poezií
chystá se fotografovat
mé tělo.
V noci kdy všechni spali
jsem tulák tvých ulic
cizinec květin.
Nač jsou
pahýly utržených rukou
bez květu
když kámen je stále živý.

---