napsaná ve světě bez chuti

už zase mám ten špatný pocit.

přišly chvíle kdy tahy pera rozřezávám

svou duši na kousky.

nevím jak vyjádřit pocit, který cítím.

třeba jsem jen figurkou v rukou

průvodce světem bolesti.

třeba mám v ústech nasládlou chuť

pomsty a nikdo to neví.

stejně jako ostatní učím se dýchat, 

uprostřed noci plné smyslného pomrkávání.

koupíme si jízdenky zpět

do skutečného světa. 

poklepeme konci na kostnaté ramena

a dostaneme nějaké ovoce na cestu.

černou a studenou duši básníka

položíme na špalek, špinavý a zašlý

od posledních rýmů suchých úst.

napíšeme knihu plnou srdceryvných

epitafů a do boje se smrtí si vezmeme

plastové chrániče na zuby.

a v cukrárně si dáme veliký

kornout plný zklamání, kterým

zakončíme tenhle barevný den

plný falešného přátelství co rozdáváme

na každém rohu plnými hrstmi.