Skoro!

Ležím, jsem strnulý, hýbat se nemohu. Svět kolem mne se točí. Zvuky z rádia dráždí mozek. Proč ho někdo nevyladí! Ne, to není rádio, to je hukot divnejch vlaků na nádraží v mé hlavě. Chci se něčeho chytit. Okraj propasti se odlamuje. Propadám se do hlubiny. Nejsem Indiana Jones a nemám svůj bič abych se zachránil. Bojím se, chci něco udělat, chci křičet… Smířil jsem se… Hlasy. Andělé? Já myslel, že budu v pekle a zatím v nebi? Bílé postavy kolem. Drží mne za ruku. Krásní andělé. To nejsou andělé, jsou to lidé kolem mě. Oni jsou andělé. Díky mí andělé. Žiju!