mám dost tvých úsměvů

poslední peníze věnuji

své rakovině plic

a pak plný cigaretového kouře

jen tak ledabyle přepadnu

přes okraj tohodle světa.

 

nenávidím tvůj bezstarostný

pohled jako že jsi nad věcí,

když potají brečíš na rameni

mým sokům a já své srdce

každou noc léčím dehtem

 

řekl jsem dost tvému štěkání

a to malé štěňátko odhodil

do kouta s poutama na nohou.

a vůbec mi nevadí, že prosíš

kolemjdoucí o pomoc.

měla jsi poslouchat.

 

možná mi nehty píšeš na záda

poslední rozloučení, ale já teď

neumím čít ty podivné znaky

plné kapek mé bolesti.

 

a vůbec mi nevadí, že prosíme

kolemjdoucí o pomoc,

když oba najednou trpíme

nedostatkem samoty.

(tam na samotce u lesa)

 

---