Lov

      Myslivci Petr a Ondra byli ve své vsi uznávanými kapacitami. O obou se dalo docela bez nadsázky říct, že jsou rozenými lovci. Jejich statistiky byly tak ohromující, že ostatní myslivci vystoupili ze svazu a našli si jiné povolání, protože si přišli zbyteční.

      Byli velkými rivaly a již pětkrát za sebou společně převzali cenu „Myslivec roku“. Pokaždé zvítězili oba, protože porota se nedokázala ani jednou shodnout, kdo z nich byl v uplynulém roce lepší.

      Šestý ročník soutěže by zřejmě dopadl stejně, kdyby do jejich života nezasáhla postava vynálezce Jindry.

      Oba myslivci moc dobře věděli, co musí udělat, aby se nemuseli o cenu dělit. V revíru se totiž již několik let potuloval medvěd Mirek a zdálo se, že je nepolapitelný. Několika lovcům se ho sice již podařilo vystopovat, ale pokaždé za podivných okolností zemřeli. Petrovi ani Ondrovi se to nepodařilo nikdy. Oba však byli přesvědčeni, že kdyby Mirka vystopovali, byl by to právě on, kdo by bídně zhynul. Tomu, kdo by ho zastřelil, by jistě první cena neunikla.

      O tom věděl i výše zmíněný Jindra, který měl sám osobní zájem na tom, aby medvěd zemřel, protože před půl rokem zakousl jeho strýce poté, co si strýc rozmyslel sebevraždu. Pracoval proto na vynálezu, který měl pomoci medvěda zneškodnit.

      Jeho vynález byl vlastně jakýmsi radarem, který měl rozeznat medvědí anatomii a určit polohu zvířete v okruhu přibližně  pětiset metrů.

      Netrvalo dlouho a Jindra ve své dílně sestrojil dva funkční prototypy svého přístroje. Rozhodl se totiž, že svůj vynález poskytne oběma myslivcům. Nechtěl nikomu nadržovat a kromě toho tím zvýšil šanci, že medvěd bude skutečně polapen.

      Nejprve navštívil Petra, který byl vynálezem nadšen. Ucítil samozřejmě šanci konečně porazit svého odvěkého rivala, proto přístroj s radostí přijal. Protože nechtěl nic ponechat náhodě, rozhodl se, že Mirka uloví již tento večer. „Ondra praskne závistí!“ pomyslel si.

      Poté se Jindra vydal k Ondrovi, který byl vynálezem rovněž nadšen. Ucítil samozřejmě šanci konečně porazit svého odvěkého rivala, proto přístroj s radostí přijal. Protože nechtěl nic ponechat náhodě, rozhodl se, že Mirka uloví již tento večer. „Petr praskne závistí!“ pomyslel si.

      Oba se do večera ukájeli představami, kdy nesou na zádech zlého medvěda Mirka a přebírají samostatně ocenění „Myslivec roku“.

      Přibližně v sedm hodin se oba oblékli a vyrazili do lesa. Petr se rozhodl, že si prvně zakouří na svém posedu cigaretu a začne lovit až potom. Ondra byl však nekuřák, proto přístroj zapnul hned poté, co vstoupil do lesa. Udělal pár kroků a zjistil, že podle obrazovky přístroje by medvěd měl být zhruba pět set metrů severozápadně. Brzy si uvědomil, že přesně tam je Petrův posed. Pobavil se představou, jak pro Petra bude potupné, když medvěda zastřelí zrovna na tomto místě a plížil se kupředu.

      Za chvíli došel přímo pod posed, protože obrazovka stále signalizovala výskyt medvěda na tomto místě. Brzy mu došlo, že není-li medvěd pod posedem, zcela logicky musí být uvnitř. Namířil proto hlaveň svojí pušky na podlahu posedu. „Napálím mu to přímo do koulí!“ hecoval se.

      Petr právě dokouřil, zapnul rovněž svůj přístroj a hodně ho to vyděsilo. Obrazovka signalizovala přítomnost medvěda přímo na místě, kde se nacházel. Brzy mu došlo, že není-li medvěd uvnitř posedu, zcela logicky musí být pod ním. Namířil proto hlaveň svojí pušky na podlahu posedu. „Napálím mu to přímo do ksichtu!“ hecoval se.

      Poté vyšly současně dva výstřely a oba rivalové se bezmocně skáceli, zatímco medvěd Mirek zrovna seděl na střeše posedu a psal jakýsi podivuhodný příběh o dvou lovcích, kteří chtěli zabít medvěda.