děkuji..., děkuji...
Radži, taky už se těším, až nastane jaro a já vyrazím do luk na velký lov květin. Třeba se tam někde potkáme ;-)
Nemám námitky... jsem esteticky velmi potěšen... vypadá to na TIP...
To je krásné....pohladila po duši – a zároveň do ní vrazila osten pochybností, nostalgie...a touhy rozeběhnout se do luk, najít tu zlatavou pampelišku pod vysokým a modrým nebem, kde vítr přináší z dálek vůni jara...vždyť nemohla, nemohla být sama.
*
je to moc sladké na mě. Umíš psát, ale jak ty říkáš, jsi na ty pocitovky a v tvém podání mě zatím tzv. neoslovily.
podívám se na další.
Havranko, má povídka Tě rozstesknila, protože jsi jemná a citlivá... jen se skrýváš za podobu ukrákané havranky, která vypadá tvrdá a netečná, ale ve skutečnosti není.
Moc se mi líbí, jak píšeš o klucích a květinách, dneska už jich vážně není moc, co by si uschovali věneček z pampelišek a nezahodili ho, ani když už se zlato změní v bělost odkvetlého chmýří.. A přitom růže vadnou rychleji i rychleji opadávají... Krása květin (lidí) není až zas tak zřejmá na první pohled...
Děkuju Ti..
Kopretinko, taky Ti děkuju. Já bych se asi označila za takový ovocný stromek... brosqičku :-)
ony takové zralé chutné plody jsou asi přeci jen užitečnější než nejněžnější kvítek, což? :o)
pleas - přečti si mou poslední povídku - A asi budu bojovat...
zatím a dík
přečtu, slibuju. Jsem zvědavá :o)
Moc pěkné Brosqičko !
Pampelišky voní, ale musí se k nim sklánět, občas kleknout na kolena a vzít do dlaní. Snadněji se pro chvilkové potěšení trhají, ale pak rychle vadnou... Vydrží o mnoho víc nepřízní života, než růže, majíce hlubšího a houževnatějšího kořene. Růže se zas po přilákání okouzleného obdivovatele chytají jeho šatů a pod kůži svými ukrytými trny..
Dávajíc Brosqičce za pravdu, že dívky pampelišky bývají dobrými a oddanými manželkami, zatímco děvčata růže milenkami, jí zatrhávám tipa za ve snivé lehkosti obsaženou hloubku sdělení, výstižné zosobnění lásky a smyslnosti v povaze pampelišky a růže i sloh. V neposlední řadě i za Brosqiččinu svižnou romantičnost.
Věneček z pampelišek příjemně hladí, narozdíl od trnové koruny z růží... kluci (ti romantičtí a citliví) si ho schovávají, až uschne a zlato pampeliščích kvítků se časem změní v bělost odkvetlého chmýří. Jako lokny oddané zlatovlasé princezny s pomněnkovýma očima po projití společného plodného života...
Ale takových kluků, co by pampelišky netrhali pro chvilkové potěšení tělesné touhy, nýbrž si je hýčkali a byli jim věrní, bývá obvykle méně než lilií na louce. Zato to na první pohled čarokrásně kvetoucí trní, mnohdy zplanělé, se tolik všude a zvláště u klučičích cest rozpíná.
Vidíš Broskvičko, opět jsi roztesknila svou povídkou ukrákanou Havranku... Jak to děláš?
...no co bych povídala... O kytičkách - to je moje :o)
Já si spíš přijdu jako taková maličkatá kopretinka :o)
tip a klub
Je nádherně něžná, jak mně mohla uniknout? Už název je mi blízký,
mám pampelišky ráda, na loukách jsou poslem jarního sluníčka, jejich něžná žlutá barva rozdává radost. A když odkvetou, zanechávají po sobě nádherné balonky ochmýřených nažek. Povídka je moc pěkně napsaná, dobře se čte a vyvolává krásné obrazy...
Díky za milý zážitek a TIP
jé...to je opravdu krásný...
hezké, něžné, hodnoty v životě, když jeden prošlape cestu, nemusí druhý klopýtat.........................
i když lidi rádi klopýtají.........po svém
to se mi moc líbilo, kdyby to slo, dám co nejvíc tipu......posílám jeden, pampeliskový za tu krásu.....
nic objevného, ale hezky řečeno.
mimochodem: plijící mraky? :)
Písmák