zaříkadla

po ledu přichází laponky
jedna z nich
od slunce bronzová jako Kleopatra
se shýbla
a nabrala trochu světla do úst
sníh praská
pod ledem tisíce šílených ryb
vráží hlavou do oblohy
v tom dunění světa jsem já
jednou z nich

------------------------------------------------------------------------

mží tady nad poli
mlha dost vysoká
aby ses mi v ní schovala
ale moc nízká
aby šla nabírat ústy
ve hnědé hlíně čerstvé stopy
je podzim jehel
vrány nás prošívají
kopečky sena, kulaté prsy
malých vil
a žhavý popel po hlíně
zvedne se vítr a rozhoří se

utíkáš mými poli

jestli tě nechytím
zahrabu hlavu medvěda
a vytrhám si z těla všechno peří
hřeješ, když usínáš
a něco v tobě
dobré
jako bývalo v lidech
než se rozdělily břehy

počkej
ještě jednou na mě počkej

má ženo mezi ledy