prvním raním vlakem

prvním raním vlakem
utíkám ke své nádražní boudě
hledám svoje seřadiště,
libeňský plynojem,
nic z toho nenajdu nehledám nevadí je tma
je tma
a do poslední chvíle nevím,
po které koleji jít
koridory semaforů a světel
ze všech stran
potichu pulzují blíží se a vanou
daleko blízko okolo mě
a nevím, po které koleji jít, na kterou stranu uskočit
(abych se o jeden z těch vlaků nerozplácl a nerozmačkal...) a vlak by zavískal a vykolejil a utíkal dál a někde ze tmy by se vynořil libeňský plynojem a srážka a výbuch a konec a to je dost dobře možné už se mi to povedlo tohle umím!



tady u té magistrály
jsem si z uhlíků,
co Rusáci povyhazují z oken
když uklízejí svá "kupé"
močí na parkety s konečnou v dohledu,
postavil srub.
a teď tu klečím
čtu si keseyho (námořníkovu píseň) a ortena a umím trošku jenom začátek Mňágy na saxofon a včera jsem byl na jedněch kamerových zkouškách (myslím, že se mi to nepovedlo a byla to blbost) klečím a cítím se líp


nic nevidím,

já jsem ta tma
já jsem ta země
já jsem ten plynojem já jsem ten vlak,
neslyším ušima, neslyším očima neslyším náspy neslyším alejemi
jsem ten plynojem a hořím
a svítím a pálím
žahám krovky, padáš do sebe



všechny tyhle vlaky já vykolejí
a já se neumím uhasit.

---