DEMONIELA

Uzřel jsem Tě v ten osudný den kdy vše mimo Tebe zmizelo navždy snad opředen pavučinou kouzel v nichž jsem uvízl jednou provždy Padáme spolu do hlubin prokletí nekonečným tunelem všech rozkoší a slasti navždy ztraceni a spoutáni vášní těla skončila v extázi-té nejsladší pasti Naše dychtivé rty hledají se navzájem ruce bloudí a vlhce se leskne kůže uvnitř mocně hoříme spalující touhou tak silně, jak jen oheň hořet může Jsi mé spasení, snad andělů sestra anebo ďábel, co upíšu mu svojí duši stejně však ale ovládneš mé vědomí zamilovaní jsou vždy slepí a hluší Ne nadarmo se Ti rád odevzdávám jedině úplné splynutí je má cesta Tvé vyznání zní jako rajská hudba povznáší mě, ale zároveň i trestá Spojíme teď krví navždy své osudy naše životy propletou se v jeden projdeme spolu ruku v ruce žárem žití cestou démonů vstříc smrti jedem

---