Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pro Ni

30. 11. 2004

1788

Autor

Edík

Dotkni se prosím mého těla,

už nechci chlad prázdných rán;

přikrej mě peřím archanděla

a hebkými křídly černých vran.

Zakrej mne prosím svým tělem,

už nevím, nemůžu, nechci dál;

myšlenky krutě zhavranělé,

jak tvář otce, jenž syna pochoval.

Už nechci šum nočního ticha

a samotu, co studí za krkem;

vysušen láskou jak růže od Jericha,

belhám se za svým životem.

myšlenky krutě zhavranělé.. slovo "zhavranělé" je skvělý... :o) to je hezký... myslím, že je v Tobě mnohem mnohem víc.. a když dáš svým básničkám lepčí fromu.. třeba si drobet upravíš rytmus.. a časem až vykrystalizuje nějaký stil.. který už nebude možno zaměnit s čímkoli jiným bude to fakt skvělý.. :o) a myslím, že zrovna Tobě to časem nebude dělat žádný problém.. máš v sobě jistou dávku originality.. která je někde zatlačena pokusy psát vázaně.... zkus si někdy napsat jen tak třeba pro zábavu volný verš.. píšu Ti proto, protože by mi bylo docela líto, kdyby ses někam ztratil.. :o) a časem se třeba znovu vrať k vázání veršů.. no uvidíš.. :o) jinak chápu, asi nebyla dobrá doba, když jsi to psal...