Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Most

05. 12. 2004
0
0
4386
Autor
Montrealer

Před usnutím se pečlivě připoutejte bezpečnostními pásy, jinak se vám spaní může vymknout z rukou !

Most

 

Vojenský pilot major Fred Danison seděl za volantem svého sportovního Subaru a řítil se po dálnici směrem k Seattlu, jako už tolikrát. Jel do služby na tamní leteckou základnu. Byl zde velitelem letky a svou práci měl až náruživě rád. Často vzpomínal na hodiny strávené ve vzduchu i na nedávno úspěšně absolvovaný kosmonautický výcvik.

Dnes však se s ním dělo něco prapodivného. Nemohl se v tu chvíli vůbec na nic soustředit. Řídil svůj vůz tak, jako by on sám byl také stroj, ovládaný záhadnou vyšší mocí, které nemohl odolat a bylo tudíž zbytečné, aby se o to snažil. To už se blížil k Tacomskému mostu, vzpínajícímu se dvě stě čtyřicet metrů nad údolím, a Fredovy myšlenky se čím dál tím víc upínaly k oné děsivé hloubce. Dvě stě čtyřicet metrů sice není žádná výška pro zkušeného letce, sedícího za kniplem spolehlivého stroje, ale je to příliš mnoho, pokud by člověk měl do takové hloubky skočit. Dnes se Fred cítil údolím pod mostem přímo přitahován. Aniž by těmto myšlenkám dokázal nějak zabránit, zmírnil rychlost svého vozu, uprostřed mostu zastavil, vystoupil a přelezl zábradlí...

Dno údolí, jímž protékala dravá horská řeka, se přibližovalo, ale Fred neudělal nic. Vlastně nic dělat nemohl, jen pozorovat a vnímat své pocity. Především pocit hrůzy. Fredovo tělo ztratilo tíhu a svištění vzduchu kolem něj sílilo, jak se rychlost pádu stále zvyšovala. Jenže pak se stalo něco divného: dno údolí se kupodivu přibližovalo čím dál tím pomaleji a začínalo mizet v mlze. Svištění vzduchu z ničeho nic zmizelo. Fred visel v prostoru. Jeho pád z mostu se z neznámých důvodů zastavil, ale svíravý pocit beztížného stavu, na který si nikdy doopravdy nezvykl, byl čím dál neodbytnější...

Major Fred Danison se náhle probudil. Beztížný stav byl skutečností, realitou, se kterou se, ač nerad, musel smířit. Fred doopravdy visel v prostoru. Kolem byla tma, rušená jenom orientačním nočním osvětlením kabiny. Konečně si uvědomil, kde skutečně je: na palubě kosmické lodi Space Shuttle jako řádný člen posádky. Ve spánku se mu však uvolnily nedbale připoutané bezpečnostní pásy - lodní řád však ukládal kosmonautům, že se před spánkem v beztížném stavu musejí řádně připoutat. Fred to večer zcela zjevně podcenil a zítra se bude muset zpovídat před velitelem z porušení bezpečnostních předpisů. Nyní však visel v prostoru kajuty a potřeboval se dostat ke kterékoliv stěně - stěny byly samozřejmě vybaveny úchytkami připomínajícími někdejší držadla v autobusech a umožňující pohyb v beztížném stavu "ručním pohonem“. Jak by se mohl dostat co nejrychleji ke stěně -  ke kterékoliv ze šesti stěn kabiny ? I ve vesmíru platí třetí Newtonův zákon - princip akce a reakce ! Jinak by přece nemohly existovat rakety a lidé by se stále jen plazili po Zemi jako kdysi Dinosauři...

Fred Danison se už dávno ve své kabině orientoval. Byly tři hodiny deset minut ráno lodního času a okna kabiny byla elektronicky zatemněna, což navozovalo dojem noci...

Fred si nakonec svlékl botu a mrštil ji vší silou směrem, kde neočekával žádné přístroje a kde by tedy letící bota nemohla napáchat podstatnější škodu. To byla akce. Podle třetího Newtonova zákona samozřejmě nastala okamžitě i reakce: Fredovo vznášející se tělo se dalo do pomalého pohybu opačným směrem, než kterým vrhl botu, a během půl minuty se dotklo vypolštářované stěny. Fred nahmátl nejbližší úchytku, doručkoval k jednomu z vypínačů a rozsvítil světla v kabině. Nyní měl konečně čas důkladně si otřít pot z celého těla.

 


doute
08. 12. 2004
Dát tip
nevim....tvá první kritika vyzněla dost kategoricky....ale je fakt, že ve vzduchoprázdnu se máváním křídlama nikam nedostaneš....ono bohatě stačí octnout se na dobrém ledu....))))

doute
07. 12. 2004
Dát tip
ale bereniko, snad by ses tu taky nechtěla ztrapňovat....))))....člověk může myslet, ale jenom debil si myslí, že vymyslí něco, nač nemá vzdělání....mimochodem mně se tahle věc nelíbí, je to nuda....))))

Montrealer
07. 12. 2004
Dát tip
Sainte Berenique > Zajímalo by mě jestli to ten Clark má z vlastní zkušenosti, jestli ví o čem píše on... 1.Ne - nikdy nebyl ve Vesmíru 2.Ano - původním povoláním je astronom. Co nezažil, to si vypočte nebo přečte. 3.Já sám za sebe... ví co píše, ale když se mu (občas) fyzika nehodí do děje, tak ji odhodí a doufá, že to čtenář nepozná. Mýlí se - já to (při druhém a dalším čtení) poznám. Přesto ho čtu rád. Sice lidi oblbuje, ale nenápadně.

doute: ne nechtěla...neboj se, ještě naposled a už se jdu zahrabat:-) S tím o tom myšlením máš pravdu, ale nevím proč to vztahuješ na mě (teda vypadá to tak) jelikož já se zcela určitě nesnažím vymyslet něco, na co nemám, ale jde mi o to "porozumět textu" (ze všech stran se na mě valí, že to je to nejdůležitější, víš:-) A když něčemu nerozumím, jsem zvyklá se zeptat "povolanějších", či do nich aspoň rejpnout... no a tou poslední větou sis mě zcela získal, takže bych ti toho debila i odpustila... :-)))))

Montrealer
07. 12. 2004
Dát tip
Já ti přece neřekl[a], že jsi de-bil ! Já bich to ňikdy neuďelal[a].
((|:~)) <- to je šmajliček - přímo s buřinkou.

Montrealer
06. 12. 2004
Dát tip
Z fyzikálního hlediska to pravda je... mimoto jsem četl spoustu Sci-fi románů od A.C.Clarka, takže vím, o čem píšu. V beztíži jsi zavěšenej v prostoru... visíš na ničem.

doute
06. 12. 2004
Dát tip
kosmická loď space shuttle....))))....vtipná věc....ve stavu bez tíže může být i obyčejný polibek nebezpečná věc....))))....to byl taky Clark...těch dvou debílků nahoře si nevšímej....oni totiž myslej....))))

Montrealer
06. 12. 2004
Dát tip
Ať visím (na ničem), jestli přemýšlím. Je to únavné a deprimující.

Marty73
06. 12. 2004
Dát tip
v první části možná chybí ten konkrétní okamžik skoku, prostě najednou letí, dál už je to jen popis nějaké situace, nevadí, třeba se ti to hodí do něčeho obsáhlejšího.

Montrealer: co se týká beztíže, je to asi možné, nejsem fyzik...ale stejně, tvůj pohled na věc na mě působí zvláštně. Na jednu stranu visíš v beztížnosti "na ničem" a nejseš schopnej se pohnout z místa, na druhou stranu jsi ale schopný sundat si botu...to vypadá, jako by beztížnost bylo jakýsi uvěznění ve sloupci, když do stran nemůžeš, ale nohu nahoru zvedneš (a vůbec jaktože tam není reakce na zvednutí nohy?)...radši to už nebudu rozebírat. Zajímalo by mě jestli to ten Clark má z vlastní zkušenosti, jestli ví o čem píše on...

doute: každej má právo na svůj názor, ale to, že někdo naprázdno nechválí věc, která se líbí tobě (a nelíbí jemu), ještě neznamená, že máš právo ho urážet... jo a ještě jedna věc... mě přijde poměrně normální, že člověk myslí, je to dokonce jeden z jeho znaků...hm?

nejlepší na tom je ten prolog, jinak nic moc. Jo a ještě dotaz, přijde mi, jako bys chtěl tvrdit, že ve stavu beztíže se v prostoru nepohneš z místa, což ale není pravda

Empty
05. 12. 2004
Dát tip
Nemám rád "americké" povídky. Ne, přímo je nesnáším! Tahle je strašná, kromě toho si myslím, že se stavem beztíže to bude skutečně úplně jinak, než tvrdíš, když tomu přičtu nulovou pointu, musím konstatovat, žes to psal zbytečně. Silně pochybuji, že to někoho zaujme

Alojs
05. 12. 2004
Dát tip
Mno, asi mi neco uniklo, ale skutecne tomu chybi pointa, hlubsi pribeh ci co. Pripada mi to jako nejaky vykrik.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru