Úplně nejvíc krleš!

Jsou kraje, kde jsou skutečnosti stále ještě husté. Ale v tom mém už tohle slovíčko nějak odeznělo. Na jeho místo se nahrnulo několik jiných. Snad je to vlivem akčních filmů či stříleček, snad tím sociálním státem, ale soudě podle výraziva omladiny začíná svět připomínat bojiště. Jsou tedy věci nikoli husté, avšak drsné, brutální či maximální. Jiné záležitosti jsou nářez nebo masakr.

   V hojné míře je u nás mládeže užíváno dosti nepochopitelné spojení, doslovné popření významu původního, které se však aplikuje v nezměněném smyslu: „To je málo drsný; to je málo brutální!“ S částečně satirickým nádechem (protože koninnost toho spojení si už uvědomí opravdu každý) se využívá jakéhosi superlativu minimu: „To je nejmíň brutální“ či dokonce „To je nejmíň nejdrsnější!“

  Teď si řeknete – no jo, ta mládež nemá kouska vychování, vlčí to jak dříví z vody, to my jsme ta poslední slušná generace a vůbec je to všechno škandál. (Ne, my jsme poslední slušná generace, můžu vás ubezpečit.) Vezměte hlavu do hrsti a nebuďte tak ouzkoprsí – dyk můžete tuhle mluvu tak krásně využít! Jen trošku slevte ze své hrdosti a můžete si nás přizpůsobit k obrazu svému. Tak třeba literárně. Jen co umlčíte konzervativní hlasy a začnete konat, my zvlčilá mládež vtrhneme do knihoven. Je přece běžné přizpůsobovat jazyk klasiků době, tak to udělejte trochu důsledně.

   Jen posuďte: „Věřím i já nejvíc Bohu že po přejití brutálně nejvíc nářezových vichřic nejdrsnějšího hněvu hříchy našimi na hlavy naše nejvíc uvedeného, vláda věcí Tvých se k Tobě zas drsně navrátí, ó lide český!“

   A nebo zpoza kanálu: „Ach, jak brutálně mistrovské dílo je člověk, jak nejvíc drsně neomezený schopnostmi, myšlením jak totálně brutálně podoben Bohu. A přesto, čím je mi tato maximálně nejvyšší umocnina prachu?“

   Bylo by to trochu složitější s poezií, neporušit ruku v ruce s aktualizací výrazu hexametry, ovšem právě ta toho má zapotřebí jako soli: „Chci mega málo lidí usídliti, ne v bezpečném, leč brutálně free žití...“