Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDepresivní hříčka
26. 12. 2004
4
1
4336
Autor
JeanJoche
Moje poetická prvotina (a možná i poslednina)
V beznaději
lidé chtějí
cítit teplo, lidský dech.
Potom se však všichni smějí,
když se plazíš po stropech.
Praskot kostí
bez milosti.
Láme se ti vlastní vaz.
Drazí moji, s nelibostí,
jednou přijde i váš čas.
A pak cinká
v ruce sklinka
rodinného přítele.
Na náhrobku zbyla zmínka.
Kdo si na Tě vzpomene?1 názor
nic depresivniho jsem tam nenasla ... prijde mi to jako takove normalni rikatko ....
Mě se to líbí, ale do ¨Depresářů... bych to nedávala, možná do úletů a blbůstek
Bohužel to depresivně nepůsobilo... ovšem to asi bude proto, že právě poslouchám stoprocentně antidepresivní písničku. Ale když si to odmyslim, tak by to asi ušlo.
...já zrovna poslouchám depresivní písničku...
Ale né, vážně nemám slov....
...abych čerpal z Tvojich pramenů... PROSTĚ DOKONALÁ!!!
... a rozhodně by neměla být poslední...
Já teď poslouchám M.Dejdara, jak zpívá, a to na mne působí šíleně depresivně, ovšem děkuji za kritiky...
I když, romale, čerte drž se raději svého kopyta a z mých pramenů čerpej jedině vodku a jiné lihoviny. Uděláš lépe...
já už vim, proč to nepůsobí depresivně. protože je to tak hezky pravidelně rýmováno, tedy i s pomocí zkratek, abychom se, tak říkajíc, vešli do rýmů.ale tak nějak hezky a mile
Není depresivní, příliš, ale je zajímavá a dobře se čte. První sloka mi příliš nesedí (když se plazíš po stropech…to je takové…), ale ty zbylé dvě jsou dobré, obzvláště pak ta poslední…určitě piš dál