Opovržení

Ráno musím vstávat,
a hlava mě bolí,
do práce sílu dávat,
ač sám se práce bojím.

Tak přemejšlím nad tím,
jak práci vomrdám,
neboť lidskou prací
výslovně pohrdám!

ref:
Ne to není zdání,
ne to není zdání,
ne to není zdání,
pro prácí mám,
snad jenom pohrdání.

Na cestě do práce,
čtu si kus bulváru,
vedle mě si sedla,
holka, jak ze žurnálu.

Ač má krásný tělo,
hyzděna je róbou,
a říkám si pohrdám,
poslední módou!

ref:
Ne to není zdání,
ne to není zdání,
ne to není zdání,
pro módu mám,
snad jenom pohrdání.

Pak přised někdo jinej
a začal ji líbat,
asi její milej
tak začínám zívat.

A v bulváru si pročítám
seznam s volnými byty
a říkám si "pohrdám
lidskými city!

ref:
Ne to není zdání,
ne to není zdání,
ne to není zdání,
pro lidské city mám,
snad jenom pohrdání!

Po práci si zajdu,
na jedno, či na dvě,
a jak mi je píšou,
místo tužky hrábě.

A když mi sčítaj účet
to mě ujíždí vlak,
tak si řikám "penězma
pohrdám zrovna tak!

ref:
Ne to není zdání,
ne to není zdání,
ne to není zdání,
pro mocný peníze
mám jenom pohrdání!

Navečer se vrátím
a ve svém bytě za plotem
do tmy křičím: Pohrdám
celým lidským životem!!!

ref:
Ne to není zdání,
ne to není zdání,
ne to není zdání,
pro celej život,
mám jenom pohrdání!