Oslava narozenin

Standova maminka byla bodrá žena. Takový ten tělnatý venkovský typ. Limonádě říkala čůra a  kontajnér na odpadky byl kontingent. Ze všeho měla velkou  nefalšovanou radost. Úplně největší, když viděla z dálky přicházet své příbuzné. Na pozdrav mávala rukama, skákala nadšením a halekala.  Host do domu, bůh do domu!

         Jednou měla narozeniny a Standa jí chtěl překvapit. Svolal celou rodinu,  vystrojili se  do svátečního, koupili květiny a dort. A čekali na maminku právě ve chvíli, když se vracela z práce. V penzi si přivydělávala jako vrátná v kravíně a po službě  vždycky přijížděla na svém kole značky Ukrajina. Rozhodli se, že nejlepší bude  přivítat jí přímo u domku pod kopcem. Ještě poslední úpravy a mohlo se začít.

         Konečně se z dálky blížila. Ale co to! Tentokrát vůbec nehalekala. Na nikoho nemávala. Dokonce neprojevila nejmenší známky radosti, že svou rodinu opět vidí. A to měla narozeniny! Projela z kopce velkou rychlostí kolem uvítacího výboru. Překvapivě ani nezatočila ke svému domku, ale pokračovala na náves. Pro všechny to bylo velké zklamání. Děti plakaly, že si jich jejich hodná babička tentokrát vůbec nevšimnula.

         Asi za čtvrt hodiny se vrátila domů k zaražené rodině. Kolo tlačila vedle sebe a poprvé v životě  na uvítanou nadávala. Nešťastní gratulanti brzy pochopili proč. Standově mamince nefungovala  přední brzda a cestou z kopce jí spadl i řetěz! Kolo nešlo zabrzdit! Tu čtvrt hodinu kroužila velkou rychlostí po vesnici a hledala… protisvah.