svadba

Na chodbě řev

Smrtka jde v županu

otvírá dveře

za nima cikán a zpívá

Smrtka se chvíli diví

ale cikán jí bere

hází přes rameno

a nese jí na svatbu

jak jde tančí

a od země lítaj holubi

jak střepy od zrcadla

zastaví se až před

nevěstou

je celá krásná

milostná

rty jako rozehřátý svíčky

cikán se na ní dívá

očima v kterejch se

honí černý psiska

samej půlměsíc

a hází své nevěstě

Smrtku do živůtku

a bere svou ženu

do náruče

tak pevně

jak to já nikdy

nedokážu