Tak trochu rezignovaná

Už nikam nespěchám.

Už není kam.

A hlavně, hlavně už to nezáleží na mě.

Jsem nezvykle klidná.

Skoro,jako kdyby mi to bylo jedno.

Jenže není.

Sakra, vždyť ty víš, že není!

Chci, abys byl šťastnej.

Ale chci, abys byl šťastnej se mnou,

protože já s tebou byla.

Né pořád,

ale tak nějak celkově.

Všechny špatný vzpomínky jsem vytěsnila,

zbyla mi jen slzavě úsměvná melancholie

a sklenka červenýho vína.

Nad tou se krásně, krásně se zapomíná!

Jenže jsou dny,

kdy spánek dlouho nepřichází

a víno není zdrojem zábavy.

A právě tehdy mi tolik, tolik schází

tvá pevná obětí,

něžné polibky,

milé úsměvy.

A tak čekám.

Čekám.....

Na tebe?

Kdo ví....