Zrzavý Orm

 Z vyprávění bojovníka Sigurda na dvoře krále Haralda

 ANEB

 jak mohou dlouhé vlasy zachránit život

"... nakonec nás zůstalo devět, všichni ranění, a tak jsme byli sevřeni mezi štíty a zajati. Bezbranné nás pak odvedli na břeh a brzy přišli i poslední bojovníci z Vangovy lodi a Vang s nimi. Přinesli jej dva muži; měl na těle četná znamení po meči i oštěpu a byl unavený a bledý a mlčel. Museli jsme usednout na kmen na břehu, kde nás dlouhým provazem přivázali za nohy jednoho k druhému, ale ruce jsme měli volné; a tam jsme seděli a čekali, zatímco se lidé vyptávali Hakona Jarla, co s námi udělá. Jeho rozhodnutí znělo, abychom byli na místě usmrceni; a Erik Jarl, jeho syn, se na to přišel podívat a s ním mnoho jiných, neboť Norové byli zvědaví,jak si jomští vikingové budou počínat na samém prahu smrti. Sedělo nás na kládě třicet mužů, devět z Buovy lodi, osm z Vagnovy, Zbytek z ostatních; Vagn sám seděl najdál napravo. A teď vyjmenuji ty z mužů, jež jsem znal."

Nato vypočítal všechny, jejichž jména znal, a to v pořadí, v jakém tehdy seděli na kládě; a všichni v hodovní síni pozorně poslouchali, neboť mnozí z těch, které jmenoval, byli proslulí muži a měli mezi posluchači přátele a příbuzné.

"Vtom přišel jakýsi muž se sekerou," pokračoval Sigurd Buesson, "a zastavil se před Vagnem a povídá : 'Víš ty, kdo jsem ? ' Vagn se na něj podíval, ale dál o něj nedbal a neodpověděl, protože byl nesmírně unaven. Druhý pravil 'Jsem Thorkel Leira, a ty si snad vzpomínáš na svůj slib, že mne zabiješ a půjdeš na lože s mou dcerou Ingeborg.' Bylo pravda co říkal; neboť Vagn těsně před vojenským tažením skutečně takový slib učinil, když se doslechl, že Thorkelova dcera je nejkrásnější dívka z Norska a také jedna z nejbohatších. 'Ale teď,' řekl Thorkel Leira a široce se ušklíbl, 'se spíš dá soudit, že to budu já, kdo zabije tebe.' Vagn stáhl ústa a pravil:'Ještě nejsou všichni jomští vikingové mrtvi.' - 'Ale budou co nevidět,' odsekl Thorkel, 'a já sám se postarám, aby nedošlo k nějaké nedbalosti. Uvidíš, že všichni tví muži umřou mou rukou, a ty půjdeš hned po nich! ' S těmito slovy přešel Thorkel na druhý konec klády a začal zajatcům stínat hlavy, jednomu muži po druhém tak, jak seděli; měl dobrou sekeru a jistou ruku, takže nikdy nepotřeboval tít jednoho muže dvakrát. Jsem přesvědčen, že nikdo z těch, kdo tehdy přihlíželi, nemůže říci nic jiného, než že se Vagnovi a Buovi muži drželi tváří v tvář smrti, jak náleží. Dva z nich - neseděli ode mne daleko - spolu rozmlouvali o tom, jestli člověk ještě něco cítí, když už je bez hlavy, a shodli se, že něco takového předem nelze vědět. Jeden řekl: 'Tady držím v ruce sponu; a budu-li něco vědět i potom, až přijdu o hlavu, zastrčím ji do země.' Vtom k němu přistoupil Thorkel; a jakmile ťal, muži okamžitě spona vypadla z ruky. To už zbývali jen dva, po nich měl Thorkel dojít ke mě... ...Jak jsem tam seděl na té kládě, nebál jsem se o mnoho víc než druzí; ale co mi bylo k zlosti, že jsem ještě nestačil vykonat nic, o čem by se dalo později vyprávět. Proto jsem řekl Thorkelovi, když došel ke mně: 'Bojím se o své vlasy a nerad bych, aby se mi potřísnily krví.' A shrnul jsem si je přes hlavu; a jakýsi muž, který kráčel za Thorkelem - řekli mi potom, že to byl jeho švagr - , předstoupil, ovinul si mé vlasy kolem rukou a řekl Thorkelovi: 'Tak tni!'. Učinil tak; a vtom jsem já co nejrychleji trhl hlavou, že se sekera svezla mezi mne a švagra a uťala mu obě ruce. Jedna z nich mi uvázla ve vlasech."

Všichni v hodovní síni propukli v hlaholný smích; Sigurd se chvíli chechtal s nimi a pak vyprávěl dále;

"Jen se smějte; ale to není nic proti tomu, jak se smáli Norové, když viděli že se Thorkeův švagr válí po zemi a Thorkel stojí a třeští na něj oči; někteří smíchem až upadli. Jarl Erik ke mě přistoupil a zeptal se: 'Kdo jsi? ' Odpověděl jsem mu: ' Jmenuji se Sigurd a Bue byl mým otcem; a ještě nejsou všichni jomští vikingové mrtví.' Jarl na to: 'Je vidět, že jsi Buův příbuzný; chceš z mé ruky přijmout život? ' - 'Od muže, jako jsi ty, jej přijmu rád,' odpověděl jsem mu. A pak mě odvázali. Ale Thorkelovi se to nelíbilo a vykřikl: 'Tak vy teď začnete s takovou? Pak udělám věru nejlépe, nebudu-li to s Vagnem déle protahovat.' A zvedl sekeru a vrhl se proti němu, jak tam seděl na samém konci klády. Ale jeden z Vagnových mužů jménem Skarde seděl tehdy na čtvrtém místě od Vagna; a zdálo se mu nespravedlivé, že Vagn má být sťat dřív, než bude řada na něm. Proto se vrhl vpřed přes provaz, který mu poutal nohy, právě když Thorkel skočil, a Thorkel přes něj upadl a přímo před Vagna. Vagn se naklonil a popadl sekeru; a nebylo na něm znát ani stopy po únavě, když ji ťal Thorkela do hlavy. 'Tím by byla polovina slibu splněna,' řekl Vagn; 'a ještě nejsou všichni jomští vikingové mrtvi.' Norové se teď chechtali ještě víc než dříf; a Erik Jarl pravil:' Chceš ode mne přijmout život, Vagne? ' 'Chci,' odpověděl Vagn, 'je-li to pro nás pro všechny.' 'Tak se staň,' pravil Jarl; a nato byla všem sňata pouta. Bylo nás dvanáct, kdo jsme u té klády vyvázli životem...

 ...Vagnovo štěstí se opravdu nezastavilo v půli cestě. Stoupl vysoko v přízni Erika Jarla a po čase vyhledal dceru Thorkela Leiry a poznal, že je ještě krásnější, než se domníval; a ona také neměla námitek, aby splnil i druhou polovinu slibu a dobře se jim vede...

 Z knihy ZRZAVÝ ORM

 spisovatel FRANS G. BENGTSSON

 nakladatelství ODEON