Na Písmáku publikuje 52 tisíc autorů, 469 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

tělo sbírky Zázněje
datum / id01.03.2002 / 151267Vytisknout |
autordrfaust
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
sbírka)Zázněje(,
zobrazeno7764x
počet tipů9
v oblíbených5x
do výběru zařadilFouckault,
zařazeno do klubůRoční a jiné doby,
Prolog
tělo sbírky Zázněje

 

Rekviem za déšť <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

 

 

 

Mysli na déšť, na jeho prsty ve svých vlasech,
na lechtivé kapky jdoucí po čele.


Déšť, rodí se v stínu mraků;
z horkého slunce sykotem uzdravuje – 
mění se v páru.


Mysli na déšť.


Na  všechny maličké kapky, které samy
putují k zemi, jak jsou odvážné.

 

Nebe se drobí!


Mysli na déšť, ten –,
jenž horečku z krajiny odplavuje.

 

 

 

 

 

 

 

 

V uších mi zní

 

 

 

V uších mi zní, tebou

přestřižená křídla vlaštovek,

jež táhly

na jih,
a pozpátku.

 

Z nich podzim

se sbírá na rtuť…

 

...v mém těle
jakási travičská samota. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hnědozem

 

 

Plíce větru prorůstá rakovina,
podzim
je ze samého sípání
a kašle.


To je ten déšť zamlžování vzduchu
a v závěji listů vzpomínky
jak vydělaná kůže.

 

Kráčíme spolu
v našich občanských šatech,

listopad
- střeva zvěrokruhu;


z nich jen střelec a štír,
bodají šípy mrazu.

 

To, co se nachází v kapsách,
jsou zkřehlé prsty,
v nich každý okamžik
hrozí rozlomením.

 

Kráčíme spolu.

…už od dušiček,
cesta stáčí se pouze k hlíně.

 

 

 

 

 

 

 

 

Jeden tah štětce

 

 

Už nebudu vysvětlovat k čemu jsou dobré mraky;
obloha     zůstane i tak
o jeden loket výš
než obočí,
se kterým právě pohnula.


jen to zaklonění hlavy
ti naznačí,

 

že mlčet znamená:

přimalovat draka.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ještě tu není

 

 

 

Čeká až si jí všimneš,

jako klíště přichycena k příležitosti

- v náhodě nájemnice.

Bytem někde na ulici, pod mostem

anebo v tramvaji s neurčeným itinerářem.

 

Čeká, jako čekají stromy

v Lucemburské zahradě,

v moři z hnědých perel. Čeká

 

konkrétně někde neurčeně,

právě tam, někde,

na nesmělé lavičce

svého milence osměluje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tvoje souřadnice

 

 

 

Má slova jsou
rameny korálového ostrova,

zapřena v moři toho druhého.

                Jsem nepochybně zvrácený;

pokud si představím tělo,

k ostrovu mluví příliv

a moře

jako hmatová stránka současnosti

je jenom vzkaz...

 

Jsem někde blízko.

Možná před tím domem.

Pozoruji šeříkové keře

- i v nich: desítky paží,

splývají ve tvém kmeni.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rozkaz k deportaci

 

 

 

Právě teď,
v tomto nyní a zde, někde
ve vesmíru
exploduje supernova
do jeho roentgenové tváře.
Z přetlaku, z vysílení
- vysílá zprávu o svém konci,
o jedné z mnoha,
o jedné ze všech – bezvýznamných, jedinečných 
                                     smrtí ve vesmíru.


Někde na konci jazyka,
někde v srdci s přísudkem,
se zasekla věta,
věta jako když háček
                         mezi zuby.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vzájemnost

 

 

Medituji o tvrdosti
- v ruce kus žuly
jako tvar slova kámen.
(vylomení) – úchop části skálou


…do dlaně dlaň:
!držel jsem právě tebe!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jako by hořel listopad



To, co je nad úhly -
hranami, vteřinou přepůleni,
je ostrý vrchol, zapříčení.

 

Pak   žebřík   ticha…
a list - v pádu
popel. Je stín -

                           

šev, jenž mraku věrný není.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Bylo v ní  

(a sám jsem slovo)

věnováno Karlu Hlaváčkovi

 

 

Bylo v ní cosi z hoboje,

to tenké;

tak tenké - jako ve rtech slovo...

a zvuk - přesto nebyl strunou.

 

Spíš plátkem černa zněl;

spíš hlas, který zdřevěněl.

 

Bylo v ní
a všem jim málo

a báli se, že se zdálo.

 

Zdálo jak stín, jenž jsi zapomněl;

 

to bylo v ní,

když k ránu sám jsem z tebe

 

- jak tikot, který oněměl.

 

 

 

 

 

 

 

 

Podávám přesná zpravodajství

 

 

Mé dny u moře jsou okna z rybářských sítí. …v každém z nich – jeden malý ostrov, přístav na roztěkané mysli. Kráčíme spolu na hranici nohou a oceánu. Kdybych udělal krok bokem, vstoupil bych do prázdné mysli vody – do utopení… sám v amnézii prostoru.

         Obývám břeh, hranici šílenství, která se dělí na pískové pláže, skalnaté útesy, mola a úvaziště. Moje jediné zaměstnání je kontrolovat onu hranici, měřit ji a podávat přesná zpravodajství. Je pomíjivá – a každý den je moře o kousek blíž mému domu. Ve dnech u moře, jediné, co mohu dělat, je přemýšlet: Čím tě pohostím, až poslední zpráva bude znít: Vstoupilo do mého domu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zázněje

 

 

Oblékl jsem si tvou klíční kost
a pozoroval, co zůstalo pod ní.
…pak ještě níž,
liliovitý šev
a v něm zní obnažená řeka:
                                 

Nikdy jsem stromům nevěřila kořeny,
ale tady
- na místě, kde se utopil rybář -
jsem zarostla vírem.


         Břeh je smrt mezi řekou a zemí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cesta přes řeku

 

 

 

 

Ve dne, mezi javorem a zimou,
kdy v listech nacházíme barevné šílenství
- tehdy tě vidím:



         Mezi prsty ruky
         čtvero žeber ticha – jako zrcadlo,
         kterému schází stříbrná míza.

 

         Odraz v něm je jen selháním jara,

         rozptýlený; do pavučiny mlhy.

 

 

Můj Bože,
kdyby světlo mohlo být obloukové
i tento den
by musel být most. 

 

 

 

 

 

 

 

Navečer

 

 

Sklo poraněné dechem
jako bílá jizva podzim
se zatahuje
matní.


Pole jsou němá ústy
ze kterých vyklíčila hněď hlíny
líná zem.


Můj den
již nepolední
jen ledem tvrdne

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

aorta ascendens

 

 

Vzestupná srdečnice -
aby vše bylo pod tlakem -
vzhůru ,
        vzhůru tak rostou kořeny

 

- žízní


zde zvon

 

velí
všem řekám     ať vodu
ve víno promění

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vena cava inferior


Dolní dutá žíla
v pravém srdci

v ústí
       jak bychom byli        nalezení
                                    ústíme    v sobě
cestou z končetin            onoho 

sebe Říkáš my  Na tomto místě    (v nás)

 ustaneme

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pohled do deště

 

 

Opíráš oči o sklo,
okenní tabulka mluví:
v čarách jde déšť.


V každé kapce malý kousek nebe
- rozpuštěný.


Zaskočen, stále ho pozoruješ.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Totiž noc:

 

 

Dnes v noci, slova se rozlomí na popel,
slyšení bude krátké.


 

 

Zrak táhnou provazy z lamp,
v nich ulpíváním
věci jsou vysvětleny.
Jen pomalu tepající město, jak čas
je bez udání…
- ulicím schází směry.


Je ti trochu málo, málo
těch blízkostí
mezi světem z věcí a tebou.


Parkující auta zebou – mezi sebou vedou válku
o země bílých čar,
o prostor jmenovaný vždy na tuto noc.

Je ti trochu málo,
mezi světem z věcí a tebou - -
jakousi válku před očima:
frontové linie z odpadkových košů, telefonních budek a bankomatů.

Je ti trochu málo těch ulic,
kde město dýchá -,
jak každým krokem ho oživuješ.

 

Zde ani domy nerostou -;
je noc, kde výšky jsou beze střech
a jediné volné místo je mezi zuby kanálové mřížky.


Dnes v noci – bílým popelem vrůstá nebe pod nohy,
věci se opatřují proti tvému hlasu
a ty


 

 

marně hledáš ústa, která by promluvila - -
tušíš, dnes slyšení bude krátké!
  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ztracený klíč

 

 

 

Okno naplňovalo věci,

bylo součtem veličin prostoru;

                               otevřené,

 

zdálo se jako čísi hlas.

 

          V pokoji šeptaly stěny,

          naléhaly na krychlový objem vzduchu,
          strop zadržoval volný pád.

 

A přitom:
nikdo       nikým nemluvil.

a

pokoje pustly prázdné.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Golgota v lednu

 

 

Protože  sníh          je nedotknutelný

a v zimě není žádná spása,

je leden,
měsíc bezsvatosti.

 

Je pusto v Adamově žebře,

jen lysá kost,

jak v hrdle drhne ustavičně slovo,

 

...mi na páteři lísá mráz:

 

                 Vždy neústrojný jazyk,
                 vždy ze slov hladu chlad.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Do souvětí

 

 

 

Cítíš, jak se v doteku
- pohledu potmě -
rodí nový jazyk.


Učíš se slova řeči    -   té,
které tělo stalo se klíčem.

 

V ní ostrovy, jako ve splynutí,
souvazné…

 

a v nich - už žádné moře.

 

Budeš v ní slovem
jako pohybem kůže,
které teď náhle do vnitřků propluje,

(a opět jako)
do souvětí.

 

 

 



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

31.03.2022 18:26:04dát kritice tipyss

od hnedozeme ma to doslova pohltilo,je zbytočné čokoľvek písať,../budem sa vracať /

21.01.2009 23:50:28dát kritice tipdrfaust
Bohužel, tohle nevyšlo takovým tiskem, po kterém se ptáš.

Leda že bych připravil nějakou home made edition :-)
20.01.2009 17:41:59dát kritice tipparyb
Tak tohle je něco... kde si to přečtu, nechci si to JEN tisknout!! chci si to ohmatat, strčit do knihovny, udělat oslí rohy u těch nej, strčit to pod polštář a ráno mít otlačenou hlavu, tak KDE?!!!
17.03.2005 00:00:00dát kritice tipstupor
milý Fauste, s tvou sbírkou se mi stalo to co jsem si vždycky přál, aby se mi tady na Písmáku stalo.
Tedy abych s překvapením četl něco co mne svou úrovní a virtuozitou zcela vyvede z míry, alespoň co se Písmáka týče. Což se mi "tělem sbírky Zázněje" stalo vrchovatou měrou. "Tělo sbírky" jsem si vytiskl, protože jinak to nešlo. Bohužel můj původní plán, že se do básniček řádně začtu a napíšu k nim i něco víc něž jen pouhý ohlas, protože texty si to evidentně zaslouží, zatím selhává. Napíšu tedy alespoň toto, aby to úplně nevyšumělo.
Smekám před cizelérskou pohroužeností v jazyce, kterou sbírka vykazuje, před zjevnou poučeností té sbírky i autora samotného , před její úrovní. Pravda prozatím netuším přesně v čem spočívá dřeň těch textů, ale moc se mi líbí jejich obraznost, jejich neprvoplánovost, rytmický průběh, melodie i jakýsi tichý hlas v pozadí. Přijde mi, že to hlavní co je v těch textech přítomno není hlas osoby či osob , ale snad hlas věcí. Svět uskutečňovaný skrze obrazy tichých věcí. Svět, který není neznámý, ale tím, že je podle skrytého řádu rozložen na prvočinitele a následně složen v nových souvislostech znovu, působí o to překvapivěji. Takhle nějak na mě promluvila tvá sbírka na první čtení . s pzdravem stupor
17.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
já, potěšeně, mnohokrát děkuju.
12.03.2005 00:00:00dát kritice tipSarrah
klaním se Tvému talentu.......*

12.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
bože to ne:-))
12.03.2005 00:00:00dát kritice tipSarrah
Ale klidně jo. :o)) Píšeš velice pěkně
04.03.2005 00:00:00dát kritice tipFouckault
Skvělá věc... moc fajn to mít takto pohromadě... mám velkou radost ,že tam máš i ten textík "Podávám přesná zpravodajství" pamatuji si ho už od léta.. chtěl bych psát v podobným duchu, ale stále mě to tahá do veršů..

budu se vracet..
doufám, že tady tu sbírku necháš...

děkuji *****

L
04.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
To víš, že ji tu nechám. Děkuji, obzvlášť za ocennění Podávám přesná zpravodajství... tyhle mezní útvary josu hodně zajímavé.
03.03.2005 00:00:00dát kritice tipSn_vojáček
Já si ji taky vytisknu a budu nosit všude sebou jako svého vojáčka, je moc krásná...a dal jsi do ní většinu mých nejoblíbenějších...:o)
*****
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipLyryk
redaktor poezie
??? a co kdyby ses třeba ozval... to asi ne, tož maž na vyspělejší totem
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
Ale no tak promiň... mně to pořád nějak nešlo a lidi tam už psali kritiky a já to pořád mazal a vkládal znovu a znovu až jsem z toho byl naštvnej... to nebylo ve zlým... to bylo v afektu...
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipre_nesance
si to vytisknu
a jestli tomu nebudu rozumět, tak se nepřiznám
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
a je v tom něco k rozumění?
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
Vím jednu věc, a sice, že nerozumím otázce po rozumění.
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipre_nesance
:)
já eště nevím, já tě "ojediněle" (ve smyslu jen jedno dílo) čtu jen dost zřídkakdy a tyhle básně, řekla bych, moc neznám

mrknu na to
svým faustkritickým zrakem :-)
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
děkuju
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
připíšeš-li i svůj názor, tak mě bude rozhodně zajímat
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipre_nesance
tak jo

ale to se zas strašně pohádáme
jak ondyno s těma přívlastkama :)

tak jo
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
:-)), pamatuji se.
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipgabio
myslím, že pokud tě někdo má v oblíbených, došlo mu, že to patří k sobě...
(Navíc mi došlo takovejch avízek, že být tebou bych byla taky nasraná)
evidentně ti to nešlo nastavit pěkně dlouho..
Zkus dát návrh někomu nahoře, kdo spravuje písmáka
02.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
nahoře sedí Zdeněk... ten už se tu objevil a vynadal mi, že jsem se neozval... no má pravdu, měl jsem.
01.03.2005 00:00:00dát kritice tipgabio
zatím tip, dočetla jsem do půlky
ještě se vrátím
01.03.2005 00:00:00dát kritice tipdadik
mazaně jsi to udělal s datem....:))
ještě se vrátím též..
01.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
já neměl žádnou jinou možnost... já nechtěl, aby to bylo čteno jako samostatné dílo... to bohužel písmák neumožňuje... záměrně jsem se přidal do oblíbených pod jiným svým nickem a aŤ jsem dělal, jak jsem dělal (zadával jako archiv), tak se to neusátle zobrazovalo v seznamu děl a lidi na to chodili a psali pod to... jenže já chtěl, aby se to zobrazovalo pouze jako součást sbírky...

stejně vám všem, doprdele, přjdou avíza.... dost mě to naštvalo... je to poslední sbírka, co jsem na písmáka dal!

To je prostě k nasrání, když zaškrtneš u díla archivovat a opno to šoupne dílo do hlavního seznamu děl.... když to por změnu šooupneš do archvi, tak už to zas není sbírka...

neustále se mi ukazuje o jak moc je totem technicky vyspělejší...

tam si prostě nastavím, že dílo čeká a ono čeká...

a stejně to lidi čtou jako dílo, i když je tu jasně napsáno, že je to součást sbírky... a je to i ve sbírkách... s prologem a s epilogem...

asi to smažu
01.03.2005 00:00:00dát kritice tipdadik
aha....tak takhle....hm
klídek...:))
01.03.2005 00:00:00dát kritice tipdrfaust
no jo, klídek, já vím, to se lehko řekne...
01.03.2005 00:00:00dát kritice tipElyn
hele, nic nemaž.. já jsem si to našla přes tu sbírku, tak by mi to naštvalo...

vrátím se...


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2023, provozuje Dobrý spolek, pravidla Wiki of 21st century Letní dětský tábor